29 C 153/2025-49 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 43 956,19 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 25. 5. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 11,50 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách od 15. 7. 2023. Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas, a žalobkyně proto úvěr ke dni 30. 7. 2025 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 41 956,19 Kč a poplatků ve výši 2 000 Kč spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni 28. 8. 2025.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena osobně dne 2. 2. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 16. 3. 2026.3. Soud vzal na základě účastníky předložených listin za prokázané následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně se žalovanou jako úvěrovaným uzavřela dne 25. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. 99041111617, kdy se zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 50 000 Kč na dobu trvání v délce 72 měsíců se splatností do 15. 5. 2029 a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně. Výše měsíční splátky činila 1 175 Kč. Lhůta k čerpání úvěru končila dne 31. 5. 2023. Úvěr byl sjednán čerpat jednorázově, bezhotovostně na účet. Nedílnou součástí smlouvy byly podle smlouvy mj. Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky banky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele.5. Ze souhrnného interního účetního dokladu soud zjistil, že žalobkyně dala pokyn k výplatě částky 50 000 Kč na účet č. , č. účtu, .6. Z historického výpisu soud zjistil, že dlužná částka, kterou měl žalovaný dle shora uvedené smlouvy o úvěru uhradit, činila na jistině 41 956,19 Kč a na poplatcích 2 000 Kč. Dlužný úrok činil 4 506,75 Kč, dlužná pokuta z prodlení částku 506,13 Kč.7. Ze úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele soud zjistil, že podle čl. 8.1 písm. a) ve spojení s čl. 9.1 písm.) f) těchto podmínek byla žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení celé nebo vyčerpané části jistiny úvěru, příslušenství a uplatněných smluvních pokut, pokud by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy.8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 11. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti ve výši 7 894,98 Kč, kdy v případě, že by tato částka nebyla splacena do 30. 7. 2025, dojde ke splatnosti celé úvěrové pohledávky k 30. 7. 2025.9. Z předžalobní upomínky z 6. 8. 2025 a přiloženého podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného o úhradu dlužné částky upomenula.10. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její měsíční příjem je ve výši 20 000 Kč. Dále žalovaná prohlásila, že nemá děti, má výdaje spojené s bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč měsíčně. Prohlášené měsíční výdaje domácnosti ve výši 8 000 Kč, spočítané měsíční výdaje ve výši 14 089 Kč.11. Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně za období předcházející 6 měsíců činil 20 034,67 Kč.12. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalované zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny, kterou se zavázala uhradit, tj. 41 956,19 Kč a poplatky ve výši 2 000 Kč. Kromě toho je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny a rovněž úrok ve výši 11,50 %, kdy žalobkyně i tento úrok částečně kapitalizovala. Žalovaná byla v řízení nečinná, netvrdila a ani neprokázala, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatila.16. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. […] Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ). V daném případě žalobkyně zjistila zejména výši příjmu a výdajů žalované z bankovních výpisů. V rámci své interní kontroly rovněž ověřila informace o žalované z veřejně dostupných databází a dospěla k závěru, že žalované lze úvěr poskytnout. S tím se soud ztotožňuje.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 759 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 700 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů ve výši 504 Kč. Náklady ve výši 4 663 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).18. Při určení nákladů řízení soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, když vycházel z toho, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá dlužné platby za elektřinu soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.19. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.