30 C 11/2026-41 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2026 a upřesněnou dne 4. 2. 2026 domáhala stanovení výživného pro manželku ve výši 5 000 Kč měsíčně. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným žijí odděleně od 15. 12. 2025, kdy manžel po více než 30 letech ukončil společné soužití. Žalobkyně se tím dostala do nepříznivé finanční situace, kdy není schopna zajistit své potřeby.2. Manžel s uplatněným nárokem na výživné nesouhlasil, navrhl zamítnutí žaloby, případně stanovení výživného pouze v minimální výši. Uvedl, že žalobkyně v současné době pobírá starobní důchod a není zdravotně natolik omezena, aby si nemohla svůj příjem zvýšit vlastním přičiněním. Rozdíl mezi příjmem žalovaného a jeho nezbytnými životními náklady je natolik nízký, že povinnost platit požadované výživné by vedlo k ohrožení jeho základní životní úrovně.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: V době podání žaloby byli účastníci manželé, jejich manželství trvalo od roku 2004. Rozsudkem č.j. 19 C 38/2026 ze dne 9. 4. 2026, který nabyl právní moci téhož dne, bylo manželství účastníků rozvedeno. Z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že společné soužití ukončili dne 15. 12. 2025, kdy se žalovaný odstěhoval v souvislosti s navázáním vztahu s novou partnerkou.4. Z oznámení , právnická osoba, ze dne 16. 12. 2026 vyplývá, že starobní důchod žalobkyně byl od ledna 2026 zvýšen z částky 11 510 Kč na částku 11 929 Kč. V lednu 2026 byla žalobkyni vyplacena částka 152 Kč jako mimořádný valorizační doplatek. Platební doklad SIPO za leden 2026 osvědčuje, že žalobkyně pravidelně měsíčně platí za rozhlas a televizi poplatky 205 Kč, zálohy za elektřinu 2 500 Kč a nájem za užívání bytu 6 259 Kč. Žalobkyně vypověděla, že z důvodu nastalé nouze jí byla Městským úřadem v Trutnově přiznána sociální dávka ve výši 3 871 Kč, k první výplatě příspěvku došlo v březnu 2026. Žalobkyně se aktuálně léčí a rehabilituje po úrazu ruky, její náklady na léky vzrostly na 300 Kč měsíčně a na dopravu na 600 Kč měsíčně. Z důvodu omezení hybnosti ruky si žalobkyně musela zajistit dovážku obědů. Část výdajů na stravu jí pomáhají hradit vnučky, jde o jejich dobrovolnou pomoc, která nemůže nahradit vyživovací povinnost manžela.5. Účastníci souhlasně uvedli, že měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání řidič – údržbář činí cca 31 000 Kč. Z výpisu příjmových transakcí na účtu žalovaného byl ověřen průměrný příjem od zaměstnavatele za období září 2025 – únor 2026 ve výši 32 798 Kč. V případě, že by pro účely výpočtu průměrného příjmu žalovaného nebyl započítán měsíc, kdy žalovaný dosáhl vyššího výdělku 43 000 Kč, vzal soud za prokázaný pravidelný příjem žalovaného ve výši 30 745 Kč.6. Žalovaný doložil své aktuální výdaje, které se po ukončení soužití s žalobkyní navýšily. Žalovaný platí náklady na bydlení 11 500 Kč, služby spojené s bydlením 3 567 Kč, energie 2 700 Kč, dopravu do zaměstnání 2 000 Kč, internet a televizi 549 Kč, pojištění 2 387 Kč, na léky vynaloží za čtvrt roku částku 400 – 500 Kč. Žalovaný uvedl, že v současné době bydlí s přítelkyní a jejími dvěma nezletilými dětmi v Trutnově, na chodu nové domácnosti se podílí především ze svého příjmu, neboť partnerka je vedena v evidenci úřadu práce.7. Účastníci učinili nesporným, že dne 11. 12. 2025 zaslal žalovaný ze svého spořícího účtu na účet žalobkyně částku 108 153 Kč jako jednorázové finanční vyrovnání. Žalovaný doložil převod peněžních prostředků výpisem z účtu s poznámkou „vyrovnání , Jméno žalobkyně, “. Žalobkyně zdůraznila, že vyplacená částka představovala rozdělení společných úspor manželů, žalovanému zůstala k dispozici částka ve shodné výši.8. Podle § 697 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.9. Ustanovení o výživném mezi manžely představuje projev principu rovnosti manželů, který je zakotven § 687 odst. 1 o. z. (manželé mají rovné povinnosti a rovná práva). Rovnost práv manželů existuje bez ohledu na fakticitu manželského soužití. V řízení bylo prokázáno, že ukončením soužití účastníků došlo k zásadní změně zejména ve výdajích účastníků, která se promítla do hmotné úrovně žalobkyně i žalovaného. Do odstěhování žalovaného měli účastníci možnost pokrývat náklady společného bydlení z příjmů žalobkyně i žalovaného, od 15. 12. 2025 nese náklady na nájem a elektřinu ve výši téměř 9 000 Kč výlučně žalobkyně. Žalovanému vzrostly náklady v souvislosti se vznikem nového partnerského vztahu; soud přitom nezpochybňuje výši nákladů, které žalovaný tvrdil a doložil. Pro dobu trvání manželství však podle shora citovaného ustanovení občanského zákoníku platí, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost, která je přednostní. Žalovaný se rozhodl investovat do nově zakládané domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb přítelkyně a jejích dětí, k nimž (na rozdíl od žalobkyně) nemá vyživovací povinnost. Soud proto k namítaným nákladům žalovaného nepřihlížel.10. Žalobkyně požaduje výživné manželky v situaci, kdy její příjem ze starobního důchodu a sociální dávky činí 15 800 Kč. Po žalobkyni nelze vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu požadovat, aby si svůj příjem zvýšila. I s připočtením požadovaného výživného od žalovaného ve výši 5 000 Kč nedosáhne měsíční příjem manželky ani 21 000 Kč. Oproti tomu žalovaný i po zaplacení výživného manželce bude disponovat měsíčním příjmem přes 25 000 Kč. Soud na základě shora prokázaných skutečností po porovnání příjmů obou účastníků uzavřel, že žalobkyní navrhované výživné v částce 5 000 Kč měsíčně odpovídá kritériím stanoveným v § 913 odst. 1 občanského zákoníku (Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného). Žalobě proto plně vyhověl a stanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně.11. Během řízení o výživném došlo k rozvodu manželství účastníků, čímž je vymezeno období nároku na výživné manželky. Soud žalobkyni přiznal výživné od odchodu žalovaného ze společné domácnosti účastníků do právní moci rozvodového rozsudku (9. 4. 2026). Soud vyčíslil dlužné výživné na celkovou částku 19 075 Kč (2 742 Kč za poměrnou část prosince 2025, 3 x 5 000 Kč za leden, únor, březen 2026, 1 333 Kč za část dubna 2026). Soud povolil žalovanému výživné splácet v přiměřených splátkách, žalobkyně se splácením nedoplatku souhlasila. Nebude-li žalovaný stanovené splátky dodržovat, stane se dluh splatným celý najednou.12. Výrok III. vychází z § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Žalobkyně byla v řízení od poplatku osvobozena, soud jejímu návrhu vyhověl, poplatková povinnost proto přešla na žalovaného. Výše soudního poplatku byla stanovena podle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků.