30 C 28/2026-33 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částek 8 000 Kč a 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 8. 2024 do zaplacení a částek 8 348 Kč a 9 810 Kč, představujících vyčíslené úroky, poplatky a smluvní pokuty. K odůvodnění uvedla, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, byla prostřednictvím komunikace na dálku a po posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřena- smlouva o spotřebitelském úvěru č. 502907, na základě které poskytl původní věřitel dne 16. 7. 2024 žalované na jí zvolený účet úvěr ve výši 8 000 Kč,- smlouva o spotřebitelském úvěru č. 504303, na základě které poskytl původní věřitel dne 16. 7. 2024 žalované na jí zvolený účet úvěr ve výši 10 000 Kč.2. Žalobkyně v žalobě popsala průběh kontraktačního procesu včetně zkoumání úvěruschopnosti zájemkyně o úvěr. Uvedla, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla lustrována v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, byla povinna uvést výši svých měsíčních výdajů. Původní věřitel posoudil veškeré informace získané od žalované, porovnal je s informacemi, které si obstaral sám a dospěl k závěru, že žalovaná je schopná řádně a včas plnit své závazky vyplývající ze smlouvy.3. Žalovaná se zavázala oba úvěry splatit do 30 dnů od jejich poskytnutí, do sjednaného data 15. 8. 2024 (ani později) je však nesplatila a dostala se do prodlení. Pohledávky vyplývající ze smluv o úvěrech následně původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem, , adresa, , která tyto pohledávky postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované svého nároku na vrácení poskytnutých úvěrů, včetně příslušenství (úroků, zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěrů, poplatků za poskytnutí úvěrů, za administraci prodlení, upomínacích nákladů) a smluvních pokut vyčíslených do dne podání žaloby. Žalovaná nereagovala na předžalobní upomínku, jejíž přílohou bylo oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky.4. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila.5. Žalobkyně nebyla schopna k výzvě soudu podrobněji doplnit, jakým způsobem původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované. Sdělila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením dané úvěrové smlouvy. Podáním ze dne 11. 2. 2026 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět co do celkové částky 18 158 Kč sestávající se ze smluvních úroků 120 Kč a 150 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru 1 440 Kč a 1 800 Kč, poplatků za upomínky a administraci prodlení , právnická osoba, 500 Kč, smluvních pokut 4 288 Kč a 5 360 Kč. Žalobkyně přistoupila i ke zpětvzetí úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částek 8 000 Kč a 10 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení. Setrvala tedy pouze na požadavku zaplacení částky 18 000 Kč s tím, že požaduje uhrazení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Soud na základě částečného zpětvzetí řízení zčásti zastavil podle § 96 o.s.ř. (výrok I).6. Na základě předložených důkazů (zjm. výpisy potvrzující platby částek 8 000 Kč a 10 000 Kč ve prospěch účtu žalované, smlouvy o postoupení a oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalované byla ze strany původního věřitele společnosti , právnická osoba, . prostřednictvím dvou bankovních převodů dne 16. 7. 2024 poskytnuta na její účet č. , č. účtu, celková částka 18 000 Kč. Žalobkyně nedoložila, že by před zapůjčením peněžních prostředků její právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nijak nekonkretizovala majetkovou situaci žalované před uzavřením smlouvy, netvrdila ani nedokládala, že by její předchůdce ověřoval skutečné příjmy a výdaje žalované. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jejím předchůdcem a žalovanou došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovanou byla na základě dvojího postoupení převedena žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť od předchůdce žalobkyně získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 18 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na její účet. Žalovaná byla v řízení nečinná, tedy netvrdila ani neprokázala vrácení dlužné částky či její části. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 18 000 Kč výrokem II. rozsudku.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud nedostala do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Soud neměl vzhledem k pasivitě žalované žádné poznatky o poměrech žalované a jejích možnostech plnit, stanovil proto podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce tří dnů.10. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch obou účastnic je srovnatelný, neboť částečné zpětvzetí a zastavení je z pohledu výsledku řízení neúspěchem žalobkyně. Soud proto o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.