30 C 308/2025-33 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem podaným dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 721,08 Kč, úroku a úroku z prodlení z konkretizovaných částek do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovanou došlo po ověření úvěruschopnosti žalované jako zájemce o úvěr dne 9. 6. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 10 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná vyčerpala celkem 13 462,16 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, jejichž výše jí byla oznamována v rozpisu plateb, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve sjednané výši, dále pak poplatky a náklady. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas, předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil ke dni 13. 10. 2024. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradila celkem částku 9 855,89 Kč, po postoupení nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , a žalovaná uzavřely dne 9. 6. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 5691713. Úvěr byl žalované poskytnut jako bezúčelový ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu 10 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval před poskytnutím peněžních prostředků úvěruschopnost žalované zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Soud žalobkyni vyzval k předložení výpisu z účtu žalované za období předcházející uzavření smlouvy s poučením, že v opačném případě soud nebude mít ověření zkoumání úvěruschopnosti za dostatečně. Žalobkyně přes výzvu soudu požadovaný důkaz nepředložila.4. Soud má obsahem smlouvy, potvrzeními o transakcích a tabulkou umoření (transakčním výpisem) za prokázané, že žalovaná od předchůdce žalobkyně obdržela celkem částku 13 462,16 Kč, když částku 10 000 Kč vyčerpala dne 9. 6. 2023 a částku 3 462,16 Kč čerpala postupně v závislosti na částečném splácení úvěru. Žalovaná na svůj závazek zaplatila celkovou částku 9 855,89 Kč. Jednotlivé splátky byly započítávány mimo jiné na úrok sjednaný ve výši 60 % ročně, což odpovídá pevné úrokové sazbě sjednané ve smlouvě. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. K postoupení došlo smlouvou ze dne 28. 4. 2025, o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. V předžalobní výzvě ze dne 29. 7. 2025 žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 15 272,79 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 4. 2025 a z předžalobní výzvy k plnění.5. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy částku 13 462,16 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to co do ověření jejích příjmů i výdajů. Poskytovatel úvěru se spokojil s obecnými sociálně demografickými daty a s informacemi z databází a registrů, nepřistoupil k přezkoumání konkrétní majetkové situace žalované. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 6. 2023 posoudil soud podle § 87 ZSÚ jako neplatnou.9. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku 13 462,16 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná vrátila více, než v tabulce umoření evidovanou částku 9 855,89 Kč. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 3 606,27 Kč jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 13 462,16 Kč a splacenou částkou 9 855,89 Kč (výrok I).10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud nedostala do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Skutečnost, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, má za následek neplatnost uzavřené smlouvy. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Soud v řízení nezískal žádné poznatky o aktuálním příjmu spotřebitelky a jejích celkových sociálních a majetkových poměrech. Stanovil proto lhůtu k vrácení částky 3 606,27 Kč v délce 3 dnů. Toto rozhodnutí o lhůtě splatnosti má konstitutivní účinky, před uplynutím stanovené lhůty je vyloučeno, aby se žalovaná dostala do prodlení. Z popsaného důvodu žalobkyni dosud nevzniklo právo na úroky z prodlení. Soud proto žalobě zčásti vyhověl výrokem I. rozsudku.11. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta v části jistiny, kterou žalovaná vrátila ještě před změnou věřitele, dále co do úroků sjednaných v neplatné smlouvě a co do předčasně nárokovaných úroků z prodlení.12. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Míra procesního úspěchu žalované v řízení byla vyšší, než u žalobkyně, žalované však žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.