30 C 313/2025-40 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 851,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 152,54 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení a částky 723,13 Kč. Nárok odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25204779 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 12. 2024 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Žalobkyně se po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr (žalobkyně v žalobě způsob ověřování úvěruschopnosti podrobně popsala) na základě smlouvy zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit se sjednaným příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 21. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 15. 6. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 22. 12. 2024 v částce 23 000 Kč, dne 11. 1. 2025 v částce 23 000 Kč a dne 7. 2. 2025 v částce 24 500 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v volitelnou službu “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 330 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 46 000,09 Kč (dne 7. 1. 2025 částku 22 586, 08 Kč, dne 7. 1. 2025 částku 413, 92 Kč, dne 6. 2. 2025 částku 22 469,83 Kč a částku 530, 16 Kč a dne 7. 2. 2025 částku 0,1 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 9. 6. 2025, o čemž žalovaného informovala emailem z téhož dne. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 10. 6. 2025. Dluh žalovaného v celkové výši 50 851,47 Kč se skládá z dlužné jistiny 24 499,99 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 487,55 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč a smluvního úroku 25 698,93 Kč. Žalobkyně nárokovala úrok sjednaný ve smlouvě, který se žalovaný zavázal platit ve výši 0,88 % denně z nesplacené část jistiny.2. Soud nepřistoupil vydání elektronického platebního rozkazu, neboť měl pochybnosti o platnosti smluvního ujednání o úrocích ve výši 0,883 % denně. Žalobkyně po sdělení názoru soudu o nepřiměřené výši úroků vzala podáním ze dne 16. 2. 2026 žalobu zčásti zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. v částce 26 698,93 Kč odpovídající kapitalizovaným smluvním úrokům, zastavil podle § 96 o.s.ř. výrokem I. rozsudku.3. Žalovaný potvrdil, že si od žalobkyně půjčoval peněžní prostředky a načerpal částky uvedené v žalobě. Žalovaný žalobkyni poskytnutou částku několikrát vrátil, k úhradě poslední mu však chyběly prostředky a vznikl mu dluh. Žalovaný uvedl, že v žalobě vyčíslené úroky z úvěru jsou nepřiměřeně vysoké. Proti uplatněnému nároku po částečném zpětvzetí neměl žalovaný námitky, požádal o možnost splácení dlužné částky.4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že žalovaný jako spotřebitel uvedl svůj čistý měsíční příjem 70 000 Kč, pravidelné výdaje na půjčky 15 000 Kč. Žalobkyně k ověření skutečného měsíčního příjmu žalovaného obstarala prostřednictvím společnosti Kontomatik náhled na účty žalovaného vedené u , Anonymizováno, , a.s. Zjistila, že žalovaný dosahoval pravidelného příjmu ze zaměstnání u , právnická osoba, ., za posledních 6 měsíců před uzavřením smlouvy činil jeho průměrný výdělek téměř 63 000 Kč. Jeden z běžných účtů žalovaného vykazoval před uzavřením smlouvy přebytek cca 14 000 Kč, stav druhého běžného účtu i spořícího účtu byl ke konci období vyrovnaný. Žalobkyně počítala s minimálními výdaji žalovaného ve výši 13 505 Kč a jeho splátkovými výdaji, po zohlednění jeho příjmů i výdajů dospěla k závěru o disponibilním příjmu žalovaného ve výši 38 500 Kč. Žalobkyně do výpisu o posouzení úvěruschopnosti doplnila nejen údaje sdělené žalovaným, ale rovněž objektivní a ověřené údaje o jeho poměrech, na základě nichž dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného.5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 22. 12. 2024 č. 25204779 včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru, autorizací ověření totožnosti a sazebníku, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, upozorněním na prodlení ze dne 9. 6. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2025.6. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 22. 12. 2024 distančním způsobem úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč, který mohl být čerpán postupně i opakovaně. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal částku 23 000 Kč dne 22. 12. 2024, částku 23 000 Kč dne 11. 1. 2025 a 24 500 Kč dne 7. 2. 2025. Žalovaný vrátil podle tvrzení žalobkyně částku 46 000,09 Kč, žalovaný netvrdil ani nehodlal prokazovat, že by uhradil částku vyšší. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejíž úhradou se ocitl v prodlení Žalobkyně za prvních 90 dnů prodlení vyčíslila nárok na smluvní pokutu na částku 723,13 Kč.7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Žalobkyně poskytla podle smlouvy ze dne 22. 12. 2024 žalovanému spotřebitelský úvěr, v průběhu soudního řízení ustoupila od původního požadavku na smluvní úrok. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, což u soudu ani nesporoval. Na základě uvedeného soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 25 152,54 Kč a smluvní pokuty 723,13 Kč. Z nevrácené jistiny byl přiznán úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II).10. Soud vyhověl žádosti žalovaného o povolení splátek. Výše přiměřených splátek by měla umožnit úhradu celého dluhu s příslušenstvím přibližně do dvou let. Nebylo by smysluplné stanovit takové splátky, které by žalovaný nebyl schopen splácet, protože takovým postupem by žalovaný byl bez dalšího vystaven exekučnímu postihu. Žalobkyně je ekonomicky silným subjektem, který se zabývá nákupem pohledávek, včetně pohledávek rizikových. Po žalobkyni tak lze spravedlivě požadovat, aby na splnění dluhu vyčkávala i po relativně delší dobu. Na straně druhé je žalobkyně chráněna tím, že pokud žalovaný některou ze splátek neuhradí řádně a včas, může se žalobkyně domáhat jednorázové úhrady zůstatku dluhu.11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení úspěšní pouze částečně, míru jejich úspěchu lze označit za srovnatelnou. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni ani žalovanému.