30 C 332/2025-23 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 222,06 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne 31. 3. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. 588402896. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, provedl přitom zejména vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8 561 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 770 Kč, s úrokovou sazbou sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, částku za administrativní činnost zápůjčky ve výši 2 491 Kč a částku za hotovostní režim splátek ve výši 4 300 Kč (poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 310 Kč (poslední ve výši 271 Kč). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky.2. Pohledávka ze smlouvy byla přihlášena v insolvenčním řízení sp. zn. KSHK , spisová značka, pod číslem přihlášky P12 a zjištěna ve výši 16 251 Kč. Před postoupením pohledávky na žalobkyni bylo z insolvenčního řízení zaplaceno na zjištěnou pohledávku celkem 631,83 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany , právnická osoba, postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2018 s účinností k témuž dni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 15 619,17 Kč, následně byla ve 12 platbách uhrazena celková částka 3 397,11 Kč. Žalobkyně tedy požadovala zaplacení částky 12 222,06 Kč (částka 16 251 Kč zjištěná v insolvenci snížená o platby do postoupení pohledávky na žalobkyni ve výši 631,83 Kč a o platby po postoupení pohledávky na žalobkyni ve výši 3 397,11 Kč). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě celkové dlužné částky, na předžalobní upomínku však nereagoval.3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 31. 3. 2016 smlouvu o zápůjčce č. 588402896. Žalovaný na základě smlouvy obdržel v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se zavázal splácet spolu se sjednaným navýšením v týdenních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svých smluvních povinností, bylo mu povoleno oddlužení. Původní věřitel postoupil v průběhu insolvenčního řízení pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2018 s účinností k témuž dni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval před poskytnutím peněžních prostředků úvěruschopnost žalovaného z dokladů vyžádaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako osoba samostatně výdělečně činná s příjmem 25 000 Kč měsíčně, což mělo být ověřeno z živnostenského listu, tří výplatních pásek, daňového přiznání a faktur/pokladniční knihy. U uvedených dokumentů chybí časový údaj, kterého období se týkají, ačkoli měl být u poskytovaných dokladů zaznamenáván vždy měsíc a rok. Nelze tedy zjistit, zda předchůdce žalobkyně přezkoumával příjem žalovaného z daňového přiznání za adekvátní období, ani zda žalovaný zpřístupnil dostatečné množství faktur pro ověření tvrzeného pravidelného příjmu. Soud nepřehlédl, že žalovaný podal dne 20. 4. 2016, tedy cca tři týdny po uzavření smlouvy s předchůdcem žalobce, návrh na povolení oddlužení. V něm uvedl, že má konkrétní závazky z podnikání v celkové výši přes 300 000 Kč, všechny jsou více jak 30 dnů po splatnosti. Žalovaný má nedostatek peněžních prostředků, jeho příjmy po odečtu částek na živobytí nepostačují ke krytí závazků, jednou půjčkou hradí předchozí půjčku.6. Soud vychází z tvrzení žalobkyně a z údajů insolvenčního rejstříku, že v insolvenci byla dne 1. 7. 2016 věřitelem přihlášena pohledávka ze smlouvy č. 588402896 ve výši 16 251 Kč, původní celková dlužná částka 18 561 Kč vyplývající ze smlouvy se tedy snížila o uhrazených 2 310 Kč. Před postoupením pohledávky žalovaný v insolvenčním řízení uhradil částku 631,83 Kč, po změně věřitele pak částku 3 397,11 Kč. Celková částka plněná žalovaným tak činí 6 339 Kč (2 310 Kč + 631,83 Kč + 3 397,11 Kč = 6 338,94 Kč).7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy částku 10 000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to co do ověření jeho příjmů i výdajů. Vzhledem k neuvedení časových údajů u předkládaných dokladů nelze učinit závěr, že byla důsledně přezkoumána majetková situace žalovaného. Žalovaný se již v době uzavření smlouvy objektivně nacházel ve stavu úpadku. Soud je přesvědčen, že v případě dostatečného prověřování příjmů a výdajů zájemce o úvěr by poskytovatel úvěru musel odhalit dlouhodobě nepříznivou majetkovou situaci žalovaného, která vyústila v jeho vstup do insolvence necelý měsíc po uzavření smlouvy o zápůjčce. Podle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 3. 2016 posoudil soud podle § 87 ZSÚ jako neplatnou.11. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný vrátil víc, než částku 6 339 Kč. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2018, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 3 661 Kč jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 10 000 Kč a splacenou částkou 6 339 Kč. Skutečnost, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, má za následek neplatnost uzavřené smlouvy. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Soud v řízení nezískal žádné poznatky o aktuálním příjmu spotřebitele a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech. Stanovil proto lhůtu k vrácení částky 3 661 Kč v délce 3 dnů. Toto rozhodnutí o lhůtě splatnosti má konstitutivní účinky, před uplynutím stanovené l