30 C 47/2026-27 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 022,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 18. 7. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že jde o pohledávku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, ., kterou žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 1. 2020. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 17. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 24 022,06 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , který měl být splacen nejpozději dne 17. 7. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, fakturou splatnou dne 17. 7. 2025 byl vyzván úhradě celkové dlužné částky, na výzvu k plnění nereagoval. Žalobkyně popsala způsob poskytnutí úvěru žalovanému na webových stránkách svého předchůdce www., Anonymizováno, .cz. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobkyně požádala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslané dne 20. 8. 2025.2. K otázce ověřování úvěruschopnosti zájemce o úvěr žalobkyně uvedla, že její předchůdce úvěruschopnost prověřoval v době před sjednáním smlouvy o úvěru, přičemž vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným a nahlížel do dlužnických registrů a veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě provedené lustrace, prohlášení žalovaného a provedeného výpočtu původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit.3. Žalovanému byla doručena žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Zásilka byla vhozena do schránky žalovaného dne 31. 3. 2025. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá.4. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 30. 4. 20265. Na základě předložených důkazů (zjm. výpisy potvrzující platbu částek 2 x 10 000 Kč a částky 2 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného, dopis poskytovatele úvěru ze dne 17. 7. 2025, smlouva o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele poskytnuta prostřednictvím bankovních převodů na účet č. , č. účtu, dne 17. 10. 2024 částka 10 000 Kč, dne 18. 10. 2024 částka 10 000 Kč a dne 3. 1. 2025 částka 2 000 Kč. Žalobkyně nedoložila, že by před zapůjčením peněžních prostředků její právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nijak nekonkretizovala majetkovou situaci žalovaného před uzavřením smlouvy, netvrdila ani nedokládala, že by její předchůdce ověřoval skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Podle ustálené judikatury není z hlediska ověření úvěruschopnosti dostačující, pokud se věřitel spokojí s pouhým prohlášením zájemce o úvěr o dosahovaných příjmech a výdajích. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována.6. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od předchůdce žalobkyně získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 22 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet. Z předložené transakční historie se podává, že žalovaný vrátil poskytovateli úvěru celkovou částku 15 322,79 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, tedy netvrdil ani neprokázal vrácení vyšší částky. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 6 677,21 Kč (22 000 Kč mínus 15 322,79 Kč) výrokem I. rozsudku.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.10. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., soud ji určil v délce 3 dny od právní moci rozhodnutí. Žalovaný byl v řízení nečinný, zbavil se tak možnosti osvědčit, že jeho majetkové poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění či povolení splátek.11. Soud žalobu zamítl co do částky 17 344,85 Kč, která představuje rozdíl mezi žalovanou částkou 24 022,06 Kč a přiznanou částkou 6 677,21 Kč. Žaloba byla zamítnuta i co do neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalovaného nenastane dříve než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 6 677,21 Kč (výrok II).12. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Míra úspěchu žalobkyně v řízení byla nižší, než u žalovaného, tomu však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.