30 C 51/2026-28 – Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou soudu dne 11. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 7. 2025 mezi společností , Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která byla věřitelem žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2025. Banka uzavřela se žalovanou dne 5. 5. 2023 smlouvu o vydání kreditní karty č. 3566652, která je smlouvou o úvěru. Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalované úvěrový rámec až do výše 60 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků a měla povinnost hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Banka své smluvní povinnosti splnila, když žalované vydala kreditní kartu a poskytla jí úvěrový rámec, jenž mohla žalovaná jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty. Banka byla v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za okamžitě splatné, u žalované k tomu přistoupila dopisem ze dne 31. 3. 2025.2. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, platí: „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet… Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ Pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalované dlouhodobě řádně splácen a žalovaná tedy byla úvěr schopna splácet, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 56 037,81 Kč, z poplatků v částce 7 032,14 Kč, ze smluvního úroku (zčásti zkapitalizovaného za období od 24. 7. 2023 do 22. 10. 2023 ve výši 3 351,66 Kč) a úroku z prodlení do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, ve které ji upozornila, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní žalobkyně svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaná však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradila.3. Žalované byla uložením s účinností dne 4. 5. 2026 doručena do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaná souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Zásilka byla vhozena do schránky žalované dne 6. 5. 2026. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto vycházel z toho, že žalovaná na nařízení jednání netrvá. Žalobkyně již v žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.4. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 10. 6. 2026.5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaná dne 3. 5. 2023 požádala společnost , právnická osoba, . o vydání kreditní karty. Z žádosti vyplývá, že banka při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z informací o jejích stávajících úvěrových produktech, které banka získala z úvěrových registrů. Žalovaná v době žádosti o úvěr splácela pravidelné měsíční splátky 1 576 Kč a její celková výše kreditních karet a kontokorentů činila 23 000 Kč. Banka měla k dispozici údaje o běžném účtu žalované, z plateb připisovaných na účet učinila závěr o jejím průměrném započitatelném příjmu 25 378 Kč, posuzovala rovněž výdaje žalované. Banka návrh na uzavření smlouvy akceptovala dne 5. 5. 2023, k uzavření smlouvy došlo za použití prostředků komunikace na dálku. Žalovaná své závazky z úvěrové smlouvy řadu měsíců plnila způsobem vyplývajícím z výpisu z účtu kreditní karty. Žalovaná se začala dostávat do prodlení s úhradou sjednaných pravidelných splátek a nereagovala na výzvy věřitele k nápravě. Banka proto dopisem ze dne 31. 3. 2025 prohlásila úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky 66 147,46 Kč. Dopisem ze dne 20. 8. 2025 byla žalovaná vyrozuměna o tom, že , právnická osoba, . postoupila tuto pohledávku společnosti , název společnosti, , a.s., IČO , IČO, . Dalším dopisem ze dne 12. 9. 2025 byla žalovaná vyrozuměna, že společnost , název společnosti, , a.s. postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou, kterou jí žalobkyně odeslala dne 12. 9. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil z žádosti o kreditní kartu ze dne 3. 5. 2023, z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, z dokladů o zkoumání úvěruschopnosti žalované, ze všeobecných obchodních podmínek, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty z 5. 5. 2023, ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty, z dopisu z 231. 3. 2025 s prohlášením okamžité splatnosti kreditní karty, ze dvou oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože jí sporná pohledávka byla postoupena společností , název společnosti, a.s., jež pohledávku nabyla od , právnická osoba, . Postoupení pohledávky bylo osvědčeno oznámeními o postoupení pohledávky. Žalovaná se může zprostit povinnosti splnit dluh prokázáním toho, že závazek neexistuje, případně že byl splněn namísto postupníka postupiteli. Taková obrana uplatněna nebyla. Bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, jakož i čerpání úvěru (viz výpis z kartového účtu). Dle soudu právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnost související s ověřením úvěruschopnosti klienta, tj. osoby čerpající spotřebitelský úvěr. Tato skutečnost je bez dalšího zřejmá z toho, že žalovaná po dobu téměř dvou let své závazky ze smlouvy o úvěru, byť s občasným prodlením, plnila. Soud přihlédl k tomu, že poskytovatelka úvěru , právnická osoba, . zkoumala skutečné příjmy a výdaje žalované, jak vyplývaly z jejího účtu vedeného u uvedené banky. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že na dluh zaplatila jakoukoliv žalobkyní či jejími právními předchůdci nezohledněnou částku. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena výpisem z úvěrového účtu. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyni byl přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a sjednaný obchodní úrok z úvěru, jehož výše byla upravena v souladu s limitem stanoveným v § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Úroky i úroky z prodlení byly přiznány za dobu do splacení dluhu.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobkyni na nákladech řízení přiznal částku 2 523 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení. Advokátce žalobkyně náleží podle vyhl. č. 177/1996 Sb. odměna za 3 úkony právní služby po 3 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a paušální náhrada výloh za tyto úkony 3 x 450