30 C 59/2026-33 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 19. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 29 150,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 16. 12. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že jde o pohledávku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, ., kterou žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 28. 8. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr v konečné výši 29 150,27 Kč na účet č. , č. účtu, , který měl být splacen nejpozději dne 15. 12. 2025. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, fakturou splatnou dne 15. 12. 2025 byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, na výzvu k plnění nereagovala. Žalobkyně popsala způsob poskytnutí úvěru žalované na webových stránkách svého předchůdce www., Anonymizováno, .cz. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobkyně požádala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Žalovaná byl prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslané dne 27. 1. 2026.2. K otázce ověřování úvěruschopnosti zájemkyně o úvěr žalobkyně uvedla, že její předchůdce úvěruschopnost prověřoval v době před sjednáním smlouvy o úvěru, přičemž vycházel z dokladů poskytnutých žalovanou a nahlížel do dlužnických registrů a veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě provedené lustrace, prohlášení žalované a provedeného výpočtu původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit.3. Žalované byla s účinností dne 7. 4. 2026 doručena do datové schránky žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaná souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto vycházel z toho, že žalovaná na nařízení jednání netrvá. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 30. 4. 20264. Na základě předložených důkazů (zjm. výpisy potvrzující platbu 16 500 Kč a částky 3 500 Kč ve prospěch účtu žalované, dopis poskytovatele úvěru ze dne 15. 12. 2025, smlouva o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalované byla ze strany původního věřitele poskytnuta prostřednictvím bankovních převodů na účet č. , č. účtu, dne 28. 8. 2025 částka 16 500 Kč a dne 18. 9. 2025 částka 3 500 Kč. Žalobkyně nedoložila, že by před zapůjčením peněžních prostředků její právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nijak nekonkretizovala majetkovou situaci žalované před uzavřením smlouvy, netvrdila ani nedokládala, že by její předchůdce ověřoval skutečné příjmy a výdaje žalované. Podle ustálené judikatury není z hlediska ověření úvěruschopnosti dostačující, pokud se věřitel spokojí s pouhým prohlášením zájemce o úvěr o dosahovaných příjmech a výdajích. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jejím předchůdcem a žalovanou došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována.5. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť od předchůdce žalobkyně získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na její účet. Z předložené transakční historie a prohlášení žalobkyně se podává, že žalovaná nevrátila poskytovateli úvěru žádnou částku. Žalovaná byla v řízení nečinná, tedy netvrdila ani neprokázala opak. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč výrokem I. rozsudku.7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud nedostala do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.8. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., soud ji určil v délce 3 dny od právní moci rozhodnutí. Žalovaná byla v řízení nečinná, zbavila se tak možnosti osvědčit, že její majetkové poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění či povolení splátek.9. Soud žalobu zamítl co do částky 9 150,27 Kč, která představuje rozdíl mezi žalovanou částkou 29 150,27 Kč a přiznanou částkou 20 000 Kč. Žaloba byla zamítnuta i co do neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalované nenastane dříve než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 20 000 Kč (výrok II).10. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 458 Kč, odměnou advokátky dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony ve výši 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), náhradou hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), tj. celkovou částkou 2 958 Kč. V projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků z úvěrových smluv (či souvisejících nároků - např. z bezdůvodného obohacení) je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaných, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu.11. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni byla z původně požadované částky 29 150,27 Kč přiznána částka 20 000 Kč, což představuje úspěch žalobkyně v rozsahu 69 %, neúspěch pak co do 31 %. Míra úspěchu žalobkyně v řízení činí 38 % (69 % - 31 %), v tomto rozsahu žalobkyni vznikl nárok na náklady řízení. Náklady řízení v celkové částce 1 124 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátce žalobkyně.