9 C 313/2025-51 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 30. 7. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. za dobu od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávka za žalovanou byla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 postoupena společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, . nebo , právnická osoba, ), IČO , IČO, , sídlem , adresa, („původní věřitel"), společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Následně byla pohledávka za žalovanou dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 postoupena žalobci. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobce požadoval žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalované celkem 20 000 Kč dne 26. 7. 2023, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, . Žalované byla poskytnuta uvedená platba ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovního převodu. Žalovaná se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatila a musí žalobci vydat, oč se obohatila. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná ke dni podání žaloby žalobci nic nezaplatila. Celková výše nároků žalobce činí 20 000 Kč. Výzva k plnění před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobce odeslána žalované dne 20. 6. 2025, a proto žalobce požadoval rovněž zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2025. Žalobce určil datum splatnosti tak, že k datu odeslání výzvy přičetl 10 dnů. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 19. 12. 2025 na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku. Neúčast při jednání žalovaná neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, poukázala na účet č. , č. účtu, dne 26. 7. 2023 částku 20 000 Kč. , právnická osoba, . k dotazu soudu sdělila, že uvedený účet je veden pro žalovanou. Tyto skutečnosti soud zjistil z potvrzení o provedené platbě a ze zprávy banky.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 postoupila společnost Avafin , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, , mj. i pohledávku za žalovanou společnosti De Vries , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, . Tato společnost postoupila pohledávku za žalovanou další smlouvou o postoupení pohledávek žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 6. 2025. Žalovaná byla vyzvána k plnění rovněž předžalobní upomínkou z téhož dne. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smluv o postoupení pohledávek se seznamy pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky.5. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena společností , právnická osoba, , která pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, Uvedená společnost poukázala na účet vedený , právnická osoba, . pro žalovanou celkovou částku 20 000 Kč. Nebylo přitom doloženo, že by se tak stalo na základě platné úvěrové smlouvy. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, z jakého právního důvodu jí částka byla poukázána, ani zda z poukázané částky žalobci či jeho právnímu předchůdci cokoliv vrátila. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že částka byla žalované poukázána bez právního důvodu a že přijetím uvedené částky žalované vzniklo na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost částku 20 000 Kč žalobci vrátit.7. Nebyl-li žalobce schopen předložit úvěrovou smlouvu na poskytnutou částku, nebyl schopen doložit ani to, že před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnost vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy povinnost náležitě ověřit úvěruschopnost žalované. Uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: „Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“8. Žalovaná ke svým možnostem stran vrácení poskytnuté jistiny nic neuvedla. Proto soud uložil povinnost zaplatit dluh jednorázově. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Úrok z prodlení z přisouzené částky pak nebyl přiznán, protože žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl v podstatné části předmětu sporu úspěšný, jeho neúspěch se týkal pouze příslušenství pohledávky. Soud proto žalobci přiznal náklady řízení v plném rozsahu. Předně byla přiznána částka odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku 800 Kč. Dále jde o náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotliv