9 C 75/2026-52 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 12. 3. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 31 298,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. od 23. 1. 2026 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , Anonymizováno, ), sídlem , jméno FO, , , Anonymizováno, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 22. 8. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 31 298,02 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22. 1. 2026. Žalovaný úvěr nesplatil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. Po dokončení registrace na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovaný čerpal 31 298,02 Kč. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení vymáhané částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce přiznání nároku v části jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 27. 4. 2026. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , jméno FO, , uzavřela se žalovaným dne 22. 8. 2025 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 20 000 Kč. Byl sjednán úrok 146,949 % ročně. Úvěr byl poskytnut na dobu 1 roku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z uvedených částek je vyšší. Součástí smlouvy byly standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 s dodatkem postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobci. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v oznámení o postoupení pohledávky a v předžalobní výzvě k plnění (obě listiny z 18. 2. 2026). K výši čerpaných a splacených částek byla předložen přehled, z něhož vyplývá, že žalovaný po dobu trvání smluvního vztahu celkem čerpal částku 21 314 Kč, na úvěr splatil 2 924,50 Kč. Dle výpisu z účtu měla činit celková dlužná částka 31 298,02 Kč. Tato zahrnovala i náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání a úroky za dobu čerpání. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o revolvingovém úvěru s obchodními podmínkami a standardním informacemi, z výpisu z účtu prokazujícího výši dlužné částky, z transakční historie, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění.4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.5. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Dle § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.8. Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostál. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako tomu v minulosti bylo v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobce ověřil výši příjmů a výdajů žalovaného například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 18 624,50 Kč, která představuje rozdíl mezi čerpanou částku 21 314 Kč a splacenou částkou 2 924,50 Kč. Tuto částku proto soud žalobci přiznal (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).9. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k p