3 C 160/2021-67 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím představující smluvní a zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je smlouva o účtu [číslo] uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli jí byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří Smlouva o sporožirovém účtu ze dne [datum] uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou a dále Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [právnická osoba] a Oznámení o úrokových sazbách. Vznik debetního zůstatku je zřejmý z úplného výpisu z účtu. V důsledku neplnění svých závazků a vzniku nepovoleného debetního zůstatku na úvěrovém účtu byla žalované odeslána dne [datum] poslední výzva před podáním žaloby obsahující informaci o debetním zůstatku a odstoupení od dohody o vydání a používání platebních karet [právnická osoba] Dlužná částka převedená na zvláštní evidenční účet pohledávek vyplývá z podkladů pre súdne konanie. Jelikož žalovaná setrvala v nečinnosti a dlužnou pohledávku neuhradila, byla mu právním zástupcem žalobkyně zaslána dne [datum] předžalobní výzva, o jejímž odeslání svědčí poštovní podací lístek. 4. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum] [anonymizováno] [rok], jež byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako postupitelem a [právnická osoba], a.s., [IČO], sídlem [adresa], jako postupníkem vystupujícím v tomto řízení na straně žalující, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky specifikované v příloze 1 obsahující seznam postupovaných pohledávek. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky inkasní společnosti dopisem ze dne [datum], o čemž svědčí podací lístek, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. 5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o bankovních službách ve smyslu s ustanovením § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle ustanovení § 2665 občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dále bylo prokázáno, že dle § 2995 o.z. byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, která obsahovala podmínky poskytnutí tzv. debetního úvěru a i podmínky jeho splácení včetně ujednání o úrocích ve výši 18,90 % ročně. 6. Soud dospěl s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Smlouvy byly shledány platnými. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedostála svým závazkům, když neplnila sjednané smluvní podmínky tím, že po urgencích nevyrovnala nepovolený debetní zůstatek, žalobkyně smlouvu v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami a odstoupila od dohody o vydání a používání platební karty. V důsledku převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek vznikl žalobkyni nárok na úhradu částky ve výši [částka]. Žalovaná nijak neprokázala a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost splnila. Žalobkyně, která doložila svou aktivní legitimaci, tak prokázala existenci závazku za žalovanou i jeho výši, neboť do dnešního dne žalovaná dlužnou pohledávku neuhradila. Soud tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku ve výši [částka] spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,90 % ročně, kterou žalobkyně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky ve výši [částka] a následně oprávněn požadovala od dne postoupení pohledávky do zaplacení. 7. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinna v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, která úrok z prodlení ke dni postoupení pohledávky kapitalizovala částkou ve výši [částka] a ode dne následujícího byl úrok z prodlení vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. č. j. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.