3 C 39/2021-50 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě dodatku [číslo] ze dne [datum] k rámcové smlouvě [číslo] o zřízení účtu č. [bankovní účet]. 2. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena v souladu s § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Protože účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění: rámcovou smlouvou ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, se žalobkyně zavázala zřídit pro žalovaného běžný účet a žalovaný se zavázal za poskytované služby žalobkyni zaplatit poplatky dle platného ceníku. Dodatkem [číslo] k uvedené smlouvě ze dne [datum], jehož součástí byly podmínky pro používání kontokorentu, umožnila žalobkyně k žádosti žalovaného přečerpání peněžních prostředků na účtu až do částky [částka], tzv. kontokorent. Vyčerpané peněžní prostředky byly úročeny sazbou 18,90 % ročně. Povinností žalovaného bylo udržovat na účtu dostatek peněžních prostředků tak, aby poskytnuté peníze, včetně úroků, byly splaceny do jednoho roku od dne čerpání. Před podpisem dodatku žalovaný prohlásil, že je schopen úvěr řádně splácet a zaslal žalobkyni informace k osvědčení jeho majetkových poměrů. Vzhledem k tomu, že žalovaný na účtu neudržoval dostatek peněžních prostředků tak, aby byl kontokorentní úvěr postupně splácen, rozhodla se žalobkyně požadovat předčasné splacení a vyčerpaný úvěr, včetně úroků ke dni [datum], prohlásila za okamžitě splatný. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu z účtu bylo osvědčeno, že ke dni zesplatnění dlužil žalovaný žalobkyni celkem 51 553, [částka] sestávající z dluhu na jistině [částka] a kapitalizovaných úrocích 18,90 % ročně ke dni zesplatnění ve výši [částka]. Po zesplatnění žalovaný uhradil na dluh částku [částka], která byla započítána na jistinu úvěru. Vedle úhrady jistiny požaduje žalobkyně smluvní úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně do [datum] a od [datum] požaduje v souladu s § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb. v platném znění na tomto úroku pouze 10% ročně Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou ze dne [datum], což je prokázáno podacím archem. 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, ani je nikterak nezpochybnil. 5. Na základě skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně zřídila pro žalovaného účet, na který mu posléze poskytla peněžní prostředky ve výši [částka], který jí měl žalovaný společně s úrokem 18,90 % ročně průběžně připisovanými peněžními prostředky na účet splatit, a to do jednoho roku ode dne čerpání. Vedle toho byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni bankovní poplatky spojené s vedením účtu. Žalovaný své povinnosti neplnil, a proto žalobkyně nesplacenou část úvěru, včetně úroků ke dni [datum], prohlásila za okamžitě splatnou s tím, že dluh žalovaného na jistině činí [částka] a kapitalizovaných úrocích 18,90 % p.a. ke dni zesplatnění částku [částka]. 6. Při právním hodnocení vycházel soud z těchto zákonných ustanovení: Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o platebním styku č. 370/2017 Sb., v platném a účinném znění se platebním účtem rozumí účet, který slouží k provádění platebních transakcí. Přestože se podle § 2669 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném a účinném znění, (dále jen o.z.) platební účet řídí úpravou dle zákona o platebním styku č. 370/2017 Sb., obecná ustanovení § 2662 až 2668 o.z. se na něj použijí obdobně. Podle § 2665 o.z. Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § [číslo] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě provedeného dokazování shledal soud nárok žalobkyně důvodným. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvou o účtu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o platebním styku, na základě které vedla pro žalovaného platební účet. V rámci vedení účtu bylo žalovanému umožněno čerpání peněžních prostředků i v případě, že na uvedeném účtu nebyl dostatek peněžních prostředků, tzv. kontokorent. Žalovaný tímto způsobem vyčerpal částku [částka] a v souladu s § 2665 o.z., uvedené poskytnutí peněz naplňuje znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o.z. ve spojení se speciální úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele. Přestože se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peníze společně s úrokem 18,90 % p.a., toto neučinil a ocitl se v prodlení. Jeho dluh na jistině dosahuje částky [částka] a na úrocích kapitalizovaných za dobu od [datum] do [datum] částku [částka], přičemž nárok žalobkyně na jejich zaplacení vyplývá z ustanovení § 2396 o.z. Za dobu od [datum] do [datum] byl pak žalobkyni přiznán úrok 18,90 % p.a. z dlužné jistiny [částka]. Následně od [datum] byl v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb. v platném znění přiznány úroky z úvěru pouze ve výši 10 % ročně. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobkyně má vedle nároku na zaplacení dlužné částky také právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z., který jí byl přiznán v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění z dlužné částky v návaznosti na částečnou úhradu od [datum] do zaplacení. (výrok I). Co se týká prokazování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, tak vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nenapadl v souladu s § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru případné porušení podmínek poskytnutého úvěru, se soud touto otázkou nezabýval. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] představující náhradu zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] (výrok II) 9. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.