6 C 195/2021-21 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu [číslo] o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud učinil skutková zjištění a z nich následující závěr o skutkovém stavu: 5. Z provedeného dokazování, a to z výpisu z obchodního rejstříku, ze shora specifikované smlouvy, vzal soud za prokázáno aktivní a pasivní legitimaci žalobkyně a žalovaného. Ze shora specifikované smlouvy, z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu [číslo] o úvěru, dle které mu byl poskytnuto úvěr ve výši [částka]. Úvěr měl být uhrazen společně s úrokem, administrativním poplatkem a náklady úvěru, to vše v celkové výši [částka], která zahrnuje úrok ve výši [částka], úplatu za uzavření smlouvy [částka] a administrativního poplatku [částka], a to ve 13 měsíčních splátkách po [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Z těchto listin bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka s plněním platební povinnosti jeho povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši měsíčních nákladů úvěru 6. S ohledem na vznik závazku dne [datum] soud v souladu s ust. § 3028 odst. 1,2 o.z. postupoval podle právních předpisů účinných v době vzniku závazku, tedy dle zákona č. 513/1991 Sb., obch. zák. ve znění do [datum]. 7. Podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění do [datum] (dále jen„ obchodní zákoník“) Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se podle tohoto zákona řídí závazkové vztahy smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků. 8. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen zaplatit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 10. Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle odst. 2 lze smluvní pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 11. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaný byl žalobkyní v souladu s ustanovením § 506 obchodního zákoníku vyzván, aby dlužnou částku a předepsané úhrady zaplatil. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství v souladu s ustanovením § 369 odst. 1 obch. zák. tak, jak je specifikováno shora. V důsledku porušení povinnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, má žalobkyně právo i na smluvní pokutu ve smyslu § 300 a násl. obch. zák a § 544 odst. 1, 2 obč. zák. S ohledem na prodlení žalovaného, má žalobkyně právo rovněž na úrok z prodlení sjednaný ve smyslu ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. 12. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 14. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.