6 C 242/2021-24 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 7 300 Kč s úrokem z prodlení 0,5 % denně z částky 5 000 Kč od 19.5.2021 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 23.4.2021 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 6 250 Kč do 25 dnů. Součástí smlouvy bylo i ujednání, dle kterého v případě prodlení vznikne žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 50 % dlužné částky a nárok na smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně z dlužné částky. Žalovaná na dluh uhradila jen 2 000 Kč a nadále dluží na jistině 5 000 Kč, na smluvní pokutě 1 050 Kč (tj. 50 % z dluhu – zaplacená část 2 000 Kč), poplatek za poskytnuté úvěru 950 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 300 Kč. Žalovaná k věci ničeho neuvedla. V rámci provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěr na podporu a rozvoj podnikají [číslo] uzavřené mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako podnikatelem vystupující pod [IČO] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit do 25 dnů od poskytnutí peněžních prostředků žalobkyní společně s poplatky uvedenými ve smlouvě. Vedle jistiny se žalovaná zavázala uhradit částku 950 Kč jakožto poplatku za poskytnutí úvěru, 300 Kč jakožto poplatku za posouzení žádosti. Pro případ prodlení se zavázala hradit smluvní pokutu ve výši 50 % dlužné jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně. Z předžalobní výzvy ze dne 10.5.2021 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně a ve vzájemných souvislostech v souladu s ust. § 132 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o.s.ř.“) a vzal zjištění učiněná z listin, za prokázaná, neboť v řízení nebyly uplatněny námitka pravosti a správnosti a zjištění vzájemně korespondovala. Žalovaná neuzavírala smlouvy s žalobkyní z pozice spotřebitele, nýbrž jako podnikatel, neboť byla označena IČ. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že na základě právního důvodu spočívajícího ve smlouvě o úvěru dle § 2395 o.z., dle kterého vznikla žalované povinnost uhradit celkově částku 6 250 Kč tvořenou jistinou ve výši 5 000 Kč, poplatky 950 Kč a 300 Kč, když nárok na tyto částky odpovídal smluvním ujednání a byl shledán taktéž důvodným. Povinnost žalované vrátit dlužnou částku byla zajištěna platně sjednanou smluvní pokutou dle § 2048 o.z. pro případ porušení povinnosti žalované hradit dluh řádně a včas, a to při prodlení delším 14 dnů. Výše smluvní pokuty byla ujednána dostatečně určitým způsobem (50 % z dlužné částky). Soud dále v souladu s ujednáním stran, přiznal žalobkyni právo na sjednané úroky z prodlení 0,5 % denně za období od 19.5.2021 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 300 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.