14 C 199/2022-20 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 686 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 686 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaný byl převezen [stát. instituce] do protialkoholní záchytné stanice [anonymizována tři slova] dne 15. 1. 2021 a při prokázané hladině alkoholu v krvi žalovaného vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů dopravy 686 Kč. Ačkoliv byl žalovaný vyzván k úhradě, dluh neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze záznamu dopravy osoby do záchytné stanice ze dne 15. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl [stát. instituce] převezen z [obec] do [anonymizováno 6 slov] U žalovaného byla prokázána hladina alkoholu v krvi 2,48 promile. Při převozu bylo užito vozidlo Škoda Octavia s [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,6 l na 100 km paliva BA 95 B a bylo ujelo 110 km. Žalobkyně požadovala úhradu nákladů na dopravu výzvou ze dne 17.3.2021, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by se tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu za dopravu, až okamžikem doručení žaloby a to 11.10.2022. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že žalovaný, který byl dne 15. 1. 2021 dopraven do protialkoholní záchytné stanice a u něhož byla zjištěna přítomnost alkoholu, je dle § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek povinen hradit náklady na dopravu do záchytné stanice. Z těchto důvodů byl důvodný nárok žalobkyně na úhradu nákladů dopravy žalovaného ve výši 686Kč vyčíslené dle vyhl. č. 589/2020 Sb. Nárok žalobkyně se stal splatný až po výzvě (doručení žaloby), která se dostala do dispozice žalovaného. Nezaplatil-li žalovaný dluh ani poté, ocitl se dle § 1968 o.z. v prodlení a žalobkyni vznikl od 12.10.2022 nárok na úroky z prodlení ve výši 15% ročně dle nařízení vlády 351/2013. Požadovala-li žalobkyně nárok na úroky z prodlení před splatností dluhu samotné, byl její nárok částečně nedůvodný, a proto byl výrokem II tohoto rozsudku zamítnut. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. z částky 300 Kč za každý ze 2 úkonů realizovaných před podáním návrhu ve věci, a to dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. O soudním poplatku rozhodl soud dle § 2 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně byla od poplatku osvobozena a poplatková povinnost přešla na žalovaného. Soud proto uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč vyměřený dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. bylo vyhotoveno odůvodnění rozsudku.