3 C 273/2021-21 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 540 Kč s příslušenstvím představující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 44,25 Kč a náhrady nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nezaplacený televizní poplatek za období [období] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastnící konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků od července roku [rok], výzva ze dne [datum] České pošty, oddělení [jméno] (služba dluhové inkaso obyvatelstva) s dokladem o odeslání s přehledem dlužných částek. V důsledku prodlení s úhradou televizních poplatků byl žalované vyčíslen úrok z prodlení v částce 44,25 Kč, jehož výpočet žalobkyně přehledně rozvedla ve specifikaci výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení. 4. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že žalovaný se od července roku 1996 stal držitelem televizního přijímače, v důsledku čehož mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských radiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Podle ustanovení § 3 odst. 2 citovaného zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ustanovení § 6 téhož zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svou povinnost dle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a ani přes výzvu žalobkyně jako provozovatele vysílání nezaplatil řádně a včas televizní poplatek za období září 2020 - prosinec 2020, vznikl mu dluh vůči žalobkyni ve výši 540 Kč s příslušenstvím. 6. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou zákonnou platební povinnost splnil. Žalobkyně tak prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši, neboť do dnešního dne dlužnou částku z titulu nezaplaceného televizního poplatku za celkem 4 měsíce neuhradil. Soud tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 540 Kč příslušenstvím. 7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, je povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními tak, jak žalobkyně požadovala, a i v této části bylo žalobě vyhověno. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně. Počátek prodlení byl stanoven jednotlivě z každé dlužné částky za období od prvého dne prodlení s příslušnou platbou do dne vyhotovení žaloby. Úrok z prodlení byl stanoven ve výši podle předpisů občanskoprávních ve výši podle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za předmětnou dobu prodlení byl úrok kapitalizován částkou ve výši 44,25 Kč. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 540 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.