4 C 83/2022-22 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 12 805 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhrady nákladů řízení. Svůj žalobní návrh odůvodnila žalobkyně tím, že na základě porovnání údajů o vzniku, změně a zániku pojištění od jednotlivých pojistitelů a údajů zapsaných v registru silničních vozidel postupem dle § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla žalobkyně zjistila, že k registrovanému vozidlu [registrační značka], VIN: [VIN], druh vozidla: osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, číslo technického průkazu: [číslo] nebylo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti a vlastníkem, respektive provozovatelem uvedeného vozidla v tomto období byl žalovaný. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku ve výši 12 805 Kč. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost (celkem 197) a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s vyhláškou ministerstva financí č. 205/1999 Sb., která zákon provádí. V tomto případě denní sazba pro vozidlo činí částku ve výši 65 Kč. Žalobkyni dále vzniká nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, jejichž úhradu žalobkyně ve výzvě též požadovala. V souladu se zaslanou výzvou měl žalovaný dlužnou částku ve výši 13 105 Kč uhradit nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, na kterou rovněž nereagoval. 2. O žalobě rozhodl soud elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum]. Protože se elektronický platební rozkaz nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, rozhodl soud usnesením ze dne [datum] o zrušení elektronického platebního rozkazu. 3. Žalovaný byl usnesením ze dne [datum] vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň byl poučen o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému bylo usnesení spolu s žalobním návrhem zasláno na adresu trvalého pobytu dle Centrální evidence obyvatel, doručeno mu bylo řádně v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., přesto se na výzvu soudu nevyjádřil. Žalobkyně již v prvním podání ve věci vyjádřila svůj souhlas s navrženým procesním postupem. Jelikož žalovaný nijak nereagoval, soud vycházel z toho, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, v dané věci tedy bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. 4. Údaje uvedené žalobkyní v žalobě byly prokázány předloženými listinnými důkazy. Ze zjištěných údajů o vozidle bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem vozidla je žalovaný. Z důvodu nezaplacení příspěvku do garančního fondu byla žalovanému zaslána dne [datum] výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, která obsahuje výzvu k zaplacení částky 12 805 Kč z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných v období od [datum] do [datum]. Dále byla žalovanému zaslána dne [datum] upomínka a prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní upomínka, o jejímž odeslání dne [datum] svědčí část poštovního podacího archu a detailní informace k zásilkám. 5. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 6. Dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 7. Dle § 15 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, Ministerstvo dopravy porovnává údaje podle odstavce 2 s údaji jím vedenými a sdělí Kanceláři výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích, které nebyly sděleny Kanceláří, a to v rozsahu údajů podle odstavce 12 vedených v registru silničních vozidel. Kancelář má právo požadovat sdělení i jednotlivých údajů vedených v registru silničních vozidel, jsou-li pro to důvody vyplývající z její působnosti podle tohoto zákona. 8. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za období 197 dnů, po které bylo její vozidlo nepojištěno. Výše příspěvku činí 65 Kč za jeden den. Základní příspěvek tedy představuje částku 12 805 Kč. Soud má za to, že nárok na zaplacení tohoto příspěvku za dobu od [datum] do [datum], je důvodný. Skutečnost, že žalovaný nepojistil předmětné vozidlo v daném období, má soud za prokázanou, neboť důkazní břemeno o existenci pojištění leželo na žalovaném, který neprokázal, že by za dané období příspěvek žalobkyni uhradil. Výše příspěvku byla řádně vypočtena podle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kde je dle § 2 písm. h) pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 stanovena denní sazba ve výši 65 Kč. Soud považuje rovněž za důvodný nárok žalobkyně na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle něhož osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 9. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost vztahující se k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem jejího vozidlu splnil. Žalobkyně naproti tomu prokázala existenci závazku za žalovaným i výši pohledávky, neboť i přes opakované upomínky marně uplynula lhůta k zaplacení dluhu a žalovaný do dnešního dne dlužnou pohledávku z titulu nezaplaceného příspěvku nepojištěných včetně nákladů na upomínání neuhradil. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 12 805 Kč s příslušenstvím. 10. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost příspěvku. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 805 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené