4 C 86/2020-106 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve [obec] dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 936,83 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu jsou čerpané telekomunikační služby třetích stran poskytované žalobkyní na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací včetně dodatku [číslo]. 2. Okresní soud ve [obec] vyslovil usnesením pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] svou místní nepříslušnost a zároveň rozhodl o postoupení věci zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 3. Vzhledem ke zjištění úpadku a povolení oddlužení bylo řízení do skončení insolvenčního řízení přerušeno. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 5. Soud při rozhodování vycházel z předložených listinných důkazů, mezi které patří účastnická smlouva [číslo] [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby v dohodnutém rozsahu a žalovaný se zavázal za tyto služby zaplatit sjednanou cenu. Žalovaný obdržel informace pro účastníky pro volání na telefonní čísla začínající číslicí 9 včetně cen za tyto služby. Nedílnou součástí účastnické smlouvy jsou obchodní podmínky platebních služeb T-Mobile a všeobecné podmínky společnosti [žalobkyně] [právnická osoba] Poskytnutí služeb elektronických komunikací žalovanému je zřejmé z vyúčtování služeb za období [datum] do [datum]. Z podrobného výpisu služeb za období [datum] do [datum] je zřejmé využití zprostředkovaných služeb ve formě volání na speciálně zpoplatněná čísla. Dokladem [číslo] byla žalovanému vyúčtována nesplacená kupní cena za poskytnuté zařízení ve výši 1 020 Kč a následně mu byla doúčtována sleva za zařízení. Žalovanému byla zaslána dne [datum] předžalobní upomínka, o jejímž odeslání svědčí potvrzení o podání. 6. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, se za službu elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálu po síti elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v síti používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. 7. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Je zřejmé, že žalovaný nesplnil své platební povinnosti dle § 64 citovaného zákona, když vystavenou fakturu za zprostředkovaný prodej služeb řádně a včas nezaplatil. 8. Aktivní legitimace žalobkyně k výběru ceny za použití služeb třetích stran vyplývá z obsahu § 1939 občanského zákoníku, kdy žalobkyně je v postavení poukazníka, žalovaný je považován za poukázaného a poskytovatel služby obsahu za poukazatele. Pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny za poskytnuté služby vznikla primárně mezi žalovanou a poskytovatelem služby obsahu, nicméně žalobkyně disponuje oprávněním požadovat po žalovaném zaplacení pohledávky na místo poskytovatele služby obsahu. Oprávnění žalobkyně k vyúčtování ceny za služby třetích stran vyplývá z čl. 3 [číslo] všeobecných podmínek žalobkyně. 9. Soud dospěl s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost z předmětné smlouvy splnil. Žalobkyně tak prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši, neboť do dnešního dne dlužnou částku z titulu neuhrazených čerpaných telekomunikačních služeb třetích stran ve výši 3 569,94 Kč a zbývající dlužnou částku za zařízení ve výši 2 059,99 Kč a pojištění ve výši 306,90 Kč neuhradil. Soud tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v požadované výši 5 936,83 Kč s příslušenstvím. 10. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval poslední návrh žalobkyně týkající se příslušenství pohledávky ze dne [datum] Počátek prodlení soud stanovil v souladu s petitem ode dne [datum]. Úrok z prodlení byl stanoven v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 936,83 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 12. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.