4 C 96/2022-56 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 12 319,80 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] poskytla žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni posledního čerpání úvěru [datum] žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši 16 585 Kč. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná v této lhůtě dlužnou splátku neuhradila a žalobkyně proto od smlouvy odstoupila. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne [datum]. Dlužnou částku tvoří jistina v částce 10 447,23 Kč, úroky do zesplatnění v částce 1 059,46 Kč, pojistné ve výši 399,50 Kč náhrada nákladů za vymáhací proces ve výši 110,07 Kč a smluvní pokuta za prodlení ve výši 303,54 Kč. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění dluhu. Žalovaná byla znovu vyzvána k zaplacení celkového dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Jelikož žalovaná do dnešního dne pohledávku neuhradila, žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 12 319,80 Kč s příslušenstvím. 2. O žalobě rozhodl soud elektronickým platebním rozkazem i platebním rozkazem, ani jeden se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, byly proto zrušeny. 3. Usnesením ze dne [datum] vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň byla poučena o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované bylo usnesení spolu s žalobním návrhem zasláno na adresu trvalého pobytu dle Centrální evidence obyvatel, doručeno jí bylo řádně v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., přesto se na výzvu soudu nevyjádřila. Žalobkyně již v prvním podání ve věci vyjádřila svůj souhlas s navrženým procesním postupem. Jelikož žalovaná nijak nereagovala, soud vycházel z toho, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, v dané věci tedy bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. 4. Soud hodnotil tvrzení žalobkyně dle předložených listinných důkazů a dospěl k následujícímu skutkovému zjištění. Mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, produktové podmínky pro revolvingové úvěry a sazebník pro úvěry. Postupné čerpání úvěru je zřejmé z výpisu z úvěrového účtu. V důsledku neuhrazených splátek a souvisejících plateb byla žalované zaslána poslední možnost mimosoudního vyrovnání a dopisem ze dne [datum] žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy. Následně byla žalovaná prostřednictvím právní zástupkyně vyzvána k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu. 5. Soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně však zaslala soubor univerzálních tvrzení, aniž by vysvětlila, jak je konkrétně aplikovala na případ žalované. Ani po další výzvě soudu žalobkyně nedoložila žádný důkaz prokazující prověření příjmů a výdajů žalované, pouze předložila přehled o jednotlivých splátkách žalované. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 9. Podle § 2991 odstavce 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k právnímu závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je nedůvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku Smlouva byla shledána soudem neplatnou s ohledem na to, že žalobkyně nezkoumala s řádnou pečlivostí úvěruschopnost žalované. Poskytovatel úvěru má povinnost řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4126/18). Žalobkyně vůbec nespecifikovala, na základě jakých konkrétních informací, které by měla řádně podložené, alespoň potvrzením o příjmu žalované, při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Pouze obecně uvedla výčet rejstříků, do kterých dle tvrzení nahlížela, a odkázala na údaje uvedené žalovanou ve formuláři žádosti o úvěr. Ani po výzvě soudu, jak si ověřila zde uvedené údaje, žalobkyně žádnou listinu prokazující příjem žalované, příjem domácnosti, náklady na bydlení ani finanční závazky nedoložila. 11. Soud si je vědom toho, že v rámci revolvingového úvěru nebyly poskytovány vysoké částky, ale alespoň potvrzení o výši příjmů považuje soud za minimální podklad k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele. Žalobkyně neprokázala žádným důkazem schopnost žalované úvěr splatit. Při tvrzení, že žalovaná má příjem 25 000 Kč a celkový příjem domácnosti činí 60 000 Kč, vycházela pouze z informací od žalované. Navíc je evidentní, že jde pouze o orientační výši příjmu, protože nelze předpokládat, že by mzda žalované byla každý měsíc takto přesně zaokrouhlena. Přestože byl sjednán úvěrový rámec 10 000 Kč, žalobkyně měla podrobněji zkoumat, zda je dán předpoklad, že žalovaná má finanční prostředky k řádnému splacení úvěru, když má i další finanční závazky. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, s odkazem na § 87 ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva posouzena jako neplatná. Uvedené ustanovení ukládá věřiteli závazkového vztahu pod sankcí neplatnosti povinnost s odbornou péčí zkoumat a posoudit, zda je potencionální dlužník v pozici spotřebitele schopen úvěr, popř. zápůjčku, splatit. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Zákon o spotřebitelském úvěru přenáší spoluodpovědnost za posouzení jeho úvěruschopnosti i na spotřebitele, kterému ukládá povinnost sdělit věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. I když tedy spotřebitel má povinnost spolupracovat s věřitelem na posouzení své úvěruschopnosti, primárně odpovědnost stále nese věřitel, který musí spotřebitele o potřebné informace žádat a musí tedy v rámci povinnosti odborné péče určit, které informace jsou potřebné pro posouzení úvěruschopnosti spotř