6 C 215/2021-45 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 37 160 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ze dne 8. 6. 2018 [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr a žalovaný se jej zavázal splácet, což však neučinil. Žalovaný poukázal na svoji současnou situaci, pro kterou nemůže pohledávku uhradit v plné výši naráz. Navrhl stanovení splátkového kalendáře. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Protože žalovaný výslovně uznal uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nároky ze smlouvy o úvěru - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách s ohledem na návrh žalovaného, jeho postoj k žalované částce a jeho sociální situaci. Výši splátek soud stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalovaného předmětný dluh splácet a na straně druhé soud přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. Nebylo však možné stanovit splátky ve výši, jak navrhoval žalovaný, neboť v takovém případě by došlo k porušení práva žalobkyně na včasnou úhradu dlužné částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 665 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 487 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 160 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Lhůta k zaplacení byla určena taktéž ve splátkách. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.