6 C 230/2022-72 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 17 000 Kč s příslušenstvím. K důvodům žaloby uvedla, že [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o povoleném debetu, na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem 21,9 % ročně do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, úvěr byl proto prohlášen za splatný dopisem ze dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s. došlo k postoupení pohledávky na [právnická osoba], která následně opět postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ke dni [datum] žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. Z návrhu smlouvy o povoleném debetu a jeho akceptace, že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o povoleném debetu, na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem 21,9 % ročně do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy tím, že povolený debet překračoval, což je prokázáno výpisem z účtu. Z důvodu porušení smluvních povinností žalovaným [právnická osoba] odstoupila od smlouvy dopisem ze dne [datum] a prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s. ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba] a.s., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Ačkoliv bylo postoupení pohledávky žalovanému oznámeno, žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu také předžalobní výzvou ze dne [datum], dluh neuhradil. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr, když žalovaný porušoval povinnosti smluvené v uzavřené smlouvě, proto věřitel prohlásil úvěr za splatný. Žalovaný vzniklý dluh neuhradil ani zčásti a žalobkyně se tak oprávněně domáhá zaplacení zbývající neuhrazené dlužné částky úvěru. 7. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok věřitele na plnění ze smlouvy o úvěru, včetně povinnosti hradit úroky zejména podle § 2395 násl. občanského zákoníku a podle § 2399 občanského zákoníku. 8. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví mj. výše úroku z prodlení. Mezi účastníky nebyly smluvně určeny úroky z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, a proto je nutno vyjít z předpisů občanského práva. 9. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou vše takto stanovená. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.