6 C 79/2023-46 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 22 352,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 60 172,30 Kč od [datum] do [datum] Smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Pro neplnění závazků byl tento úvěr zesplatněn a platebním rozkazem pod č. j. [číslo jednací] byla žalované mimo jiné uložena povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za období do [datum] Touto žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty za následující období. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně se dne [datum] zavázala žalované poskytnout částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami po 3 721 Kč. Článkem 6.5 úvěrové smlouvy byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Oznámením žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 60 172 Kč. 5. Platebním rozkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] bylo prokázáno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 172 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 60 172 Kč od [datum] do [datum]. 6. Předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. 7. U jednání dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení ve vztahu k úvěruschopnosti žalované, neboť dosud uvedená tvrzení jsou neúplná. Žalobkyně doložila hodnocení klienta ze dne [datum], z něhož je patrný měsíční příjem žalované ze zaměstnání 13 900 Kč a výdaje ve výši 6 050 Kč. Příjem žalované byl doložen potvrzením zaměstnavatele a dvěma výplatními páskami. Výdaje žalované byly doloženy vůbec. Žalobkyně lustrovala žalovanou v registru SOLUS. 8. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a vzal za prokázaná zjištění učiněná z listin, neboť tato vzájemně obsahově korespondovala a nebyly žádnou ze stran vzneseny námitky správnosti či pravosti listin. 10. Soud posoudil věc po právní stránce takto: 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. 20. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako příjem částku 13 900 Kč, která vyplývá z potvrzení zaměstnavatele za poslední 3 měsíce. Ke zkoumání výdajů žalované však nebylo ničeho zjišťováno. Samotná oblast příjmů nemá žádnou vypovídací hodnotu, pokud nejsou známy rovněž výdaje. Žalobkyně tak evidentně rezignovala na zjišťování a doložení výdajů žalované minimálně na bydlení a splátky dalšího úvěru. Je považováno za naprosto nedostatečné, že se spokojila pouze s příjmovou stránkou žalované. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, když není možné vycházet pouze z jeho tvrzení, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaná prokázala příslušnými listinami (výdaje na bydlení např. nájemní smlouvou či dokladem SIPO, pravidelné splátky typicky výpisem z účtu). Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. 21. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. 22. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání včetně požadované smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, a proto byl žalovaný nárok jako nedůvodný zcela zamítnut. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.