2 C 10/2024-74 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 823 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 28.10.2023 do zaplacení a nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, uzavřela s žalovaným dne 11.11.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 90 000 Kč (29 554 Kč převodem na účet žalovaného, 46 946 Kč ve prospěch , Anonymizováno, za účelem úhrady předchozího závazku ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 4.11.2021 a 13 500 Kč na náklady poskytovatele úvěru). Úroky úvěru měl žalovaný hradit v měsíčních splátkách po 3 893 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do, Anonymizováno, prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15.10.2022. Právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě, avšak bezvýsledně, proto žalobkyně podala tuto žalobu, jíž se domáhá úhrady 11 splátek úvěru po 3 893 Kč, tj. 42 823 Kč (splátek od 15.10.2022 do 15.8.2023). Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2023 a předávacího protokolu č. 001 k citované rámcové smlouvě, o čemž byl žalovaný informován.Jak vyplývá ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , kde účastníky řízení byli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, právní předchůdkyně žalobkyně podala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 11.11.2021 žalobu, jíž se domáhala úhrady částky 84 796,35 Kč, která představovala zesplatněnou zbývající neuhrazenou jistinu poskytnutého úvěru. O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 21.2.2024, který nabyl právní moci dne 24.4.2024 a to tak, že právní předchůdkyni žalobkyně byla přiznána částka 41 463 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 23.9.2023 do zaplacení (výrok I.). V částce 43 333,35 Kč a 15% úroku z prodlení ročně z částky 43 333,35 Kč od 23.9.2023 do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok II.), z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající jí z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tedy neposoudila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků řízení (výrok III.).Podle ustanovení § 103 o. s. ř. soud zkoumá kdykoliv za řízení, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodovat ve věci samé (podmínky řízení). K podmínkám řízení patří též požadavek, aby o téže věci již nebylo pravomocně rozhodnuto (§ 159a odst. 4 o. s. ř.).V projednávané věci má soud zato, že o nároku žalobkyně bylo již rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 21.2.2024, který nabyl právní moci dne 24.4.2024, kdy soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 76 500 Kč (sestávající z částky 29 554 Kč vyplacené žalovanému a částky 46 946 Kč určené dle žádosti žalovaného na úhradu předcházejícího dluhu) po odečtení úhrad žalovaného ve výši 35 037 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 41 463 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání (včetně částky 13 500 Kč započtené právní předchůdkyní žalobkyně na náklady poskytovatele) shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl. Žalobkyně v tomto řízení žaluje 11 neuhrazených splátek úvěru po 3 893 Kč. Každá ze splátek je tvořena splátkou úvěru (která se skládá ze splátky jistiny a splátky úroku) a službou podpora, např. v případě 11. splátky splatné dne 15.10.2022 činí splátka jistiny 657 Kč, splátka úroku 1 823 Kč a splátka služby podpora 1 413 Kč. Z uvedeného je tedy zřejmé, že o předmětu řízení již bylo rozhodnuto. Protože novému projednání věci v občanském soudním řízení brání (neodstranitelná) překážka řízení, tj. překážka věci pravomocně rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), bylo řízení nutno podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Proto by měla podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. Žalovaný však byl v řízení nečinný, proto mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.