6 C 149/2023-54 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 11. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku ve výši 7 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 13. 11. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem v částce 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, tj. celkem 63 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru, tj. 35 000 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, postoupila svoji pohledávku žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne 23. 6. 2023.6. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 65 413,88 Kč s příslušenstvím nejpozději do 9. 9. 2023.7. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy žalobkyně doložila kartu zákazníka, z níž vyplývá, že žalovaný má základní vzdělání, je rozvedený, bezdětný, bydlí s partnerkou v nájmu, kde činí nájemné 7 500 měsíčně, na který mu partnerka polovinu přispívá. Hlavním zdrojem příjmů je pracovní poměr na dobu neurčitou s čistým příjmem 26 389 Kč měsíčně, do kterého jsou dle výplatních listů za období od 8-10/2020 započítány i diety. Žalovaný má výdaje na exekuce 2 728 Kč měsíčně a osobní výdaje označil souhrnně částkou 6 000 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten částkou 13 911 Kč a žalovaný byl vyhodnocen jako úvěruschopný.8. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, když právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky v celkové výši 28 000 Kč, tj. celkem 63 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč.9. Žalovaný na svůj dluh řádně nehradil. Splatnost dluhu nastala dnem 7. 1. 2022, tj. dnem splatnosti poslední splátky úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, stala se zbylá nesplacená část úvěru v souladu se smlouvou o úvěru splatnou dne 7. 1. 2022 a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1968 věta první občanského zákoníku. Účastníci si úrok z prodlení nesjednali, jedná se o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku tohoto rozsudku, je zcela v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl do dne postoupení pohledávky kapitalizován částkou 5 826,04 Kč. Na základě smluvního ujednání vzniklo žalobkyni také právo na smluvní úrok ve výši 23,28 % ročně z částky jistiny, který byl ke dni postoupení pohledávky rovněž kapitalizován částkou 11 543 Kč.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 984 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 806 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 150 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.11. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.