6 C 28/2024-61 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 532 Kč s příslušenstvím, částky 1 980 Kč představující dlužné úroky a částky 300 Kč představující účelně vynaložené náklady. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 29. 3. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 29. 3. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč představující rozdíl mezi požadovanou výší úvěru 30 000 Kč a sjednanou provizí 2 500 Kč. Dále se ve smlouvě žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně v měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla v článku IV., odst. 4 smlouvy sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů dle sazebníku poplatků. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazoval, že žalovaný byl seznámen s podmínkami úvěrového produktu.5. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalovaný zaslal dne 30. 3. 2023 na účet žalobkyně částku 1 Kč jako verifikační platbu. Z dalších potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému na účet částku 27 500 Kč a zbývající částka úvěru 2 500 Kč byla zaslána , jméno FO, jako zprostředkovateli.6. Z bonity smlouvy č. , číslo, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 150 Kč dne 4. 4. 2023 a další předepsané splátky již neuhradil. V důsledku toho žalobkyně úvěr zesplatnila dne 24. 7. 2023, kdy dluh činil částku 28 063 Kč.7. Z oznámení o zesplatnění pro smlouvu č. , číslo, ze dne 29. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně dopisem ze dne 25. 4. 2023 informovala žalovaného o prohlášení jeho úvěru za splatný a současně ho vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovanému byly zaslány další upomínky dne 27. 5. 2023, 27. 6. 2023.8. Z listiny o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný má příjmy ve výši 35 000 Kč, přičemž celkový příjem domácnosti je 68 000 Kč. Za nájem bytu žalovaný hradí měsíčně 5 500 Kč plus 5 500 Kč za energie. Žalovaný bydlí s partnerkou a dítětem. Za úvěry žalovaný vynaloží měsíčně částku 7 000 Kč. Žalovaný doložil nájemní smlouvu, výplatní lístky za období 12/2022 a 1/2023 a čestné prohlášení o závazcích. Žalobkyně provedla lustraci v základních registrech dlužníků. S přihlédnutím k normativním nákladům na bydlení, životnímu minimu a nezabavitelné částce žalobkyně posoudila žalovaného jako úvěruschopného. Na výzvu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně závazků žalovaného, které tvoří dluh u , právnická osoba, . a , právnická osoba, .9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč za provizi 2 500 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Z provedeného dokazování má soud za to, že žalobkyně si opatřila dostatečné podklady pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před podpisem smlouvy. Žalovaný na svůj dluh řádně nehradil, a proto žalobkyně dluh v souladu s článkem IV. odst. 1 úvěrové smlouvy zesplatnila ke dni 24. 7. 2023. Jelikož žalovaný vzniklý dluh neuhradil ani zčásti, žalobkyně se oprávněně domáhá zaplacení zbývající neuhrazené dlužné částky úvěru.10. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok věřitele na plnění ze smlouvy o úvěru, včetně povinnosti hradit úroky zejména podle § 2395 násl. občanského zákoníku a podle § 2399 občanského zákoníku. Na základě smluvního ujednání vzniklo žalobkyni právo na smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně z částky jistiny, který byl ke dni zesplatnění úvěru kapitalizován částkou 1 980 Kč. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na odeslání tří upomínek v celkové výši 300 Kč.11. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví mj. výše úroku z prodlení. Mezi účastníky nebyly smluvně určeny úroky z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, a proto je nutno vyjít z předpisů občanského práva.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 451 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 273 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 812 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.13. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.