14 C 93/2025-46 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky dlužného nájemného za období od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022 ve výši 7 328 Kč, za období od 1. 3. 2022 do 17. 3. 2022 ve výši 5 434 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužného nájemného 0,1 % denně z částky 7 328 Kč od 16. 2. 2025 do 23. 1. 2025 ( podání žaloby), 0,1 % denně z částky 5 434 Kč od 16. 3. 2022 do 23. 1. 2025 v souhru smluvní pokuty kapitalizované částkou 13 541,47 Kč a dále se domáhala zaplacení nákladů spojeních s uplatněním pohledávky ve výši 2400 Kč dle nařízení vlády 351/2013 Sb. K důvodům žaloby uvedla, že žalobkyně jako pronajímatel uzavřela s žalovaným jako nájemcem a podnikatelem Smlouvou o podnájmu osobního vozidla č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2021, kterou se žalovaný zavázal platit měsíční nájemné vždy k 15 dni v měsíci, avšak své povinnosti v uvedených obdobích nedostál, a proto vznikl žalobkyni také dle čl. 11 smlouvy nárok na smluvní pokutu za každý den prodlení žalovaného s úhradou dlužného nájemného.2. Žalovaný se věci nevyjádřil.3. Žalobkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 18. 3. 2021 Smlouvu o podnájmu osobního automobilu č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému na dobu určitou 12 měsíců do užívání automobil Škoda Kodiaq a žalovaný se zavázal za to platit podnájemné ve výši 7926 Kč + DPH splatné vždy do 15 dne v měsíci (č. l. 5.1.) Žalovaný nebyl ve smlouvě označen jako podnikatel ani ze smlouvy nevyplýval účel poskytnutí vozidla pro podnikatelskou činnost žalovaného. Žalobkyně nebyla vlastníkem dopravního prostředku, byla však jeho nájemcem (čl. 1.2 smlouvy) s oprávněním poskytnout dopravní prostředek k podnájmu (čl. 1.5.) Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení žalovaného se zaplacením jakékoliv platby (čl. 11.1.2.) ve výši 0,1 % denně. Smluvní strany se také dohodli na úplatě žalovaného v případě překročení nájezdu 25 000 Kč, a to ve výši 7 Kč za každý další kilometr (čl. 4.1.) a složení jistoty žalovaným ve výši 38 360 Kč (čl. 6.1.) (všechna zjištění z citované smlouvy). Součástí smlouvy byly také podmínky užívání, specifikace vozu, ceník služeb. (smlouva o podnájmu ve spojení s přílohami). Žalobkyně předala vozidlo žalovanému dne 18. 3. 2021 (protokol o předání předmětu nájmu). Žalovaný vrátil žalobkyni vozidlo dne 17. 3. 2022 (protokol o zpětném převzetí předmětu nájmu). Za užívání vozidla v období od 1.2.2022 do 28. 2. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému 9 590 Kč se splatností do 15. 2. 2022 (faktura , Anonymizováno, ). Za užívání vozidla v období od 1. 3. 2022 do 17. 3. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému 5 434 Kč se splatností do 15. 3. 2022 (faktura č. , hodnota, ). Ze složené jistoty byla na úhradu dluhu 9590 Kč započtena jen část 2262 Kč, když ostatní nároky zúčtovala žalobkyně na úplatu za přejeté kilometry 28 527 Kč, na nadměrné poškození vozidla 6 615 Kč a servis vozidla 956 Kč. (vyúčtování č. , hodnota, ). Výzvou ze dne 12. 9. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 26. 9. 2022 byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. (email ze dne 12. 9. 2022 od , Anonymizováno, , právnická osoba, , Výzva – předžalobní upomínka včetně doručenky)4. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti, pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Žádná z listin však neprokazovala, že by žalovaný uzavíral smlouvu s žalobkyní při své podnikatelské činnosti, jak tvrdila žalobkyně. Při hodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech soud konstatoval, že ujednaná výše úplaty ve smlouvě 7 926 Kč bez DPH, odpovídá výši, která byla žalovanému účtována již s DPH 9 590 Kč, a pokud žalobkyně na tuto částku započetla část složené jistoty 2 262 Kč, odpovídá dluh za období února 2022 žalobkyní požadované částce 7 328 Kč. Předložené faktury prokazovaly, že žalovaný dluží za užívání vozidla žalobkyni za únor 2022 částku 7 328 Kč od 16. 2. 2022 a za březen 2022 částku 5 434 Kč od 16. 3. 2022.5. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o podnájmu dopravního prostředku dle § 2215 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) když vlastník vozidla současně dal žalobkyni jako nájemci souhlas se zřízením užívacího práva k dopravnímu prostředku třetí osobě, jak prokazoval čl. 1.5. smlouvy mezi účastníky. Žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému dočasně (na dobu 12 měsíců) užívání dopravního prostředku, a žalovaný se zavázal za to žalobkyni platit sjednané podnájemné 9 590 Kč měsíčně. Ačkoliv žalobkyně dostála svým povinnostem ze smlouvy, když žalovanému přenechala dopravní prostředek dne 18. 3. 2021, žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, neboť neuhradil řádně a včas podnájemné za únor 2022 ve výši 7 328 Kč a za březne 2022 ve výši 5 434 Kč. Žalobkyni tak vznikl nejen nárok v celkové výši 12 762 Kč, ale také v důsledku prodlení žalovaného dle § 1968 o.z. také nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši 11,75 % ročně od data splatnosti. Současně vznikl žalobkyni nárok na sjednanou smluvní pokutu dle § 2048 o.z. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy ujednání o smluvní pokutě bylo dostatečně určité a utvrzovalo porušení povinnosti žalovaného uhradit podnájemné řádně a včas. Požadovala-li žalobkyně smluvní pokutu v souhrnné výši 13 541,47 Kč, odpovídá tato výše smluvenému způsobu výpočtu smluvní pokuty - 0,1 % denně z částky 7328 Kč od 16. 2. 2025 do 23. 1. 2025 (podání žaloby), 0,1 % denně z částky 5678,53 Kč od 16. 3. 2022 do 23.1.2025. Z těchto důvodů shledal soud nároky žalobkyně na úhradu dluhu 12 762 Kč včetně úroku z prodlení a smluvní pokuty 13 541,47 Kč důvodnými, a proto žalovaného k těmto povinnostem zavázal výrokem I. rozsudku.6. Naopak nedůvodný shledal soud nárok žalobkyně 2400 Kč na náhradu účelně vynaložených nákladů vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť dle § 3 tohoto nařízení vzniká nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 1200 Kč jen jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemný závazek mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem, což v daném případě naplněno nebylo, neboť žalovaný vystupoval v právním vztahu s žalobkyní jako nepodnikatel. Z těchto důvodů soud žalobu v části, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení 2400 Kč, jako nedůvodnou zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 626 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 053 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 303,47 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 26 303,47 Kč sestávající z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, smlouva byla uzavřeny na formuláři, což nasvědčuje závěru, že žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč.8. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.9. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.