29 C 187/2025-19 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu , datum, , domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, . poskytla žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, úvěr ve výši , částka, , nicméně žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, a proto se žalobkyně, na níž byl nárok v mezidobí postoupen, obrátila na soud.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , jejíž převzetí potvrdil svým podpisem [viz smlouva z , datum, ]. Žalovaný uhradil celkově částku , částka, [viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně]. Původní věřitelka, Provident , právnická osoba, ., oznámila přípisem ze dne , datum, žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni [viz oznámení o postoupení], jenž byl předán k poštovní přepravě [viz podací arch].4. Soud provedl dokazování i dalšími důkazy, nicméně z těchto pro rozhodnutí soudu neplynou žádná další relevantní skutková zjištění.5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit.10. S ohledem na změnu v osobě věřitele se soud nicméně musel zabývat otázkou, zda je žalobkyně k uplatnění nároku za žalovaným aktivně legitimována. Žalobkyně předložila notifikační úkon, jenž byl vyhotoven a předán k poštovní přepravě. Existence notifikačních úkonů a dokladů o jejich odeslání je pro prokázání postoupení zcela postačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. sp. zn. 32 Cdo 4511/2009). Žalobkyně je tedy v řízení aktivně legitimována.11. Dále se soud zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva, jež je předmětem řízení, je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.12. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti uvedla zcela generická tvrzení, která neobsahují žádné relevantní skutečnosti mající vazbu výhradně na žalovaného. K takto velmi koncisně tvrzenému ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navíc nepředložila jediný důkaz, přičemž toto nahlížení a ověřování z žádného z navržených důkazů ani nevyplynulo, byť zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost relevantní dokumenty uchovávat po dobu 5 let. S ohledem na právní domněnku dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nezbytné, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal. Nadto výslovně žádný důkaz ani v tomto směru nenavrhla.13. O příslušná procesní poučení stran nedostatků posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjdeli v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku.14. Ustanovení § 118a o. s. ř. ovšem upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS 3465/21).15. K poučovací povinnosti podle ustanovení § 118a o. s. ř. je soud povinen na nařízeném jednání a že žalobkyně se svou nepřítomností na nařízeném jednání práva na to, aby jí bylo takové poučení soudem poskytnuto, vzdala, a že z ustanovení § 114 o. s. ř. (ani z § 114a o. s. ř.) nevyplývá, že by měl soud vyzývat účastníka k doplnění neúplných tvrzení. Pro úplnost lze dodat, že ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř. bylo naplněno, neboť o žalobě soud rozhodl při prvním jednání, a nelze přijmout výklad, že jednání má být připraveno tak, aby žalobě mohlo být vyh