9 C 107/2025-22 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Návrhem podaným původně k Okresnímu soudu v , adresa, a následně postoupeným ke zdejšímu soudu z důvodu místní příslušnosti usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , se osvojitelka (také případně navrhovatelka) domáhala rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o jejím osvojení zletilé , Jméno osvojenkyně, . K odůvodnění tohoto návrhu uvedla, že zletilá , Jméno osvojenkyně, je dcerou jejího manžela , jméno FO, , s nímž uzavřela navrhovatelka sňatek dne , datum, , přičemž biologickou matkou osvojenkyně je , jméno FO, , (dříve v rodném listu zletilé osvojenkyně uvedená i v rodném listě osvojenkyně. Navrhovatelka dále uváděla, že matka osvojenkyně se s ní v současné době nestýká, nezajímá se ani o děti osvojenkyně. Po rozvodu manželství biologických rodičů byla osvojenkyně svěřena do výlučné péče její matky, která se snažila očerňovat jejího otce a zamezovala v kontaktu mezi nimi. Až po dosažení zletilosti osvojenkyně navázala kontakt se svým otcem a zároveň tedy došlo i k navázání vztahu mezi zletilou , jméno FO, a navrhovatelkou. O té doby se rodiny vzájemně navštěvují, děti zletilé osvojenkyně tráví část prázdnin u navrhovatelky. Jejich vzájemné vztahy jsou harmonické a navrhovatelka vnímá zletilou , jméno FO, jako by to byla její vlastní biologická dcera. V případě kladného rozhodnutí byla navrhovatelka přesvědčena, že toto rozhodnutí přispěje k dalšímu prohloubení vzájemných vztahů mezi nimi. Vzhledem k uvedenému, především pak k tomu, že osvojitelka a osvojenkyně mají spolu vztah matky a dcery, navrhl tedy osvojitel uvedenému návrhu vyhovět.K samotnému návrhu se bezvýhradně připojila sama osvojenkyně a zároveň s tímto návrhem také souhlasil i otec osvojované, manžel osvojitelky. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.Z provedených listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá vlastní skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), učinil soud skutková zjištění spočívající v tom, že bylo bezpečně zjištěno z rodného listu zletilé , Jméno osvojenkyně, , rozené , jméno FO, , že je dcerou matky , jméno FO, , dříve , jméno FO, , rozené , rodné přijmení, , narozené , datum, , a otce , jméno FO, , narozeného , datum, . Stejně tak soud zjistil z oddacího listu vydaného Městským úřadem v , Anonymizováno, , že otec osvojenkyně, , jméno FO, , uzavřel dne , datum, manželství s osvojitelkou (navrhovatelkou). Dále soud zjistil z písemných souhlasů biologického otce osvojenkyně a osvojenkyně, že tito oba bezvýhradně souhlasili s návrhem na osvojení a k tomuto se připojili. Z nesporných tvrzení osvojitelky a osvojenkyně pak soud bezpečně zjistil, že biologická matka osvojenkyně se s ní v současné době nestýká, nezajímá se ani o děti osvojenkyně. Po rozvodu manželství biologických rodičů byla osvojenkyně svěřena do výlučné péče její matky, která se snažila očerňovat jejího otce a zamezovala v kontaktu mezi osvojenkyní a jejím otcem. Až po dosažení zletilosti osvojenkyně navázala kontakt se svým otcem a zároveň tedy došlo i k navázání vztahu mezi zletilou , jméno FO, a navrhovatelkou. O té doby se rodiny vzájemně navštěvují, děti zletilé osvojenkyně tráví část prázdnin u navrhovatelky. Jejich vzájemné vztahy jsou harmonické a navrhovatelka vnímá zletilou , jméno FO, jako by to byla její vlastní biologická dcera.Závěr o skutkovém stavu se plně shodoval se skutkovými zjištění, a proto bylo možno na tato skutková zjištění plně odkázat, kdy bylo v tomto řízení podstatné, že osvojitelka a osvojenkyně mají harmonický vztah matky a dcery, přičemž nejen osvojenkyně, ale i její otec bezvýhradně souhlasil s jejím osvojením ze strany osvojitelky. Za situace, kdy biologická matka nejevila žádný zájem o osvojenkyni, o její děti a nebyla s ní dlouhodobě v kontaktu, soud nepovažoval ani za podstatné, aby zjišťoval její stanovisko k podanému návrhu.Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.Podle § 846 NOZ zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.Podle § 847 odst. 1 písm. c), d) NOZ zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodná osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak dále platí, že zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.Podle § 849 odst. 1 NOZ osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině.V projednávané věci podala uvedený návrh osvojitelka, která chtěla osvojit zletilou dceru jejího manžela. Provedeným dokazováním bylo potvrzeno, že jsou zde jednoznačně splněny podmínky pro osvojení zletilé, která je obdobou osvojení nezletilého dítěte. Existence jakékoliv překážky ve smyslu § 847 odst. 2 NOZ pro nevyhovění návrhu osvojitelky nebyla shledána, neboť biologický otec s tímto osvojením souhlasil, když je zároveň manželem osvojitelky. Stejně tak soud nepovažoval takové rozhodnutí za rozporné s dobrými mravy. Naopak se domníval, že takové rozhodnutí i do budoucna je z hlediska osvojitelky a osvojenkyně žádoucí. Jelikož tedy soudem nebyla zjištěna žádná překážka, pro kterou by nebylo možné tomuto návrhu vyhovět, soud návrhu vyhověl. (výrok I.)Dále soud rozhodl i o tom, že jako matka v rodném listu zletilé bude nadále vedena osvojitelka, přičemž soud rozhodnutí po nabytí právní moci doručí příslušnému matričnímu úřadu a v návaznosti na to bude provedena změna v knize narození. (výrok II.)Jelikož se nejednalo o žádné z řízení výslovně zmíněných v § 23 ZŘS, účastníci by v zásadě měli proti sobě právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Vzhledem k tomu, že soud vyhověl návrhu navrhovatelky, ke kterému se jednoznačně připojila i zletilá a není tedy nikdo, vůči němuž by bylo možno náhradu nákladů přiznat, rozhodl soud, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává. (výrok III.)