29 C 264/2020-51 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % ročně a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jeho právním předchůdcem [právnická osoba]) prostřednictvím internetových stránek www.nuko.cz uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě půjčila a poskytla žalobkyně resp. její předchůdce žalovanému částku ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit do [datum], což neučinil. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni v této věci smlouvou o postoupení pohledávky ze [datum]. 2. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalovaného, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu). 3. Na základě provedených listinných důkazů (úvěrové smlouvy, výpisu z účtu, oznámení o postoupení pohledávky a dalších listinných důkazů) dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč do dne [datum]. Žalobkyně žalovanému uvedenou částku zaslala bankovním převodem, žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil, čímž se ocitl v prodlení. Žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který dosud ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy. 6. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. Věc soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru (dle rámcové smlouvy podepsané sms elektronickým podpisem), pokud jde o příslušenství pohledávky, § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný žalobkyni z úvěrové smlouvy uzavřené na dálku dluží jistinu ve výši 3 000 Kč. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného, když žalovaná pohledávka na ní přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně, odpovídá výši dluhu tak, jak žalovanému vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího příslušenství. 8. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. 12. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.