29 C 296/2020-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 4 560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s žalobcem uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupil do vozidla MHD provozovaného žalobcem. Po započetí přepravy se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni vždy vedle jízdného ve výši 18 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však přes zaslanou výzvu dlužnou částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobce požadoval od prvého dne prodlení do zaplacení. Žalovaný se nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobce s tímto souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný ve dnech [datum] v [čas], [datum] v [čas], [datum] v [čas] cestoval prostředkem městské hromadné dopravy ([anonymizována čtyři slova]) provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vždy jízdné ve výši 18 Kč a dále přirážku jízdného ve výši 1 500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Žalovaný však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatil, ačkoli mu byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3x dlužné jízdné (viz výše) a přirážku jízdného (viz výše). Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaný dostal v den dle žaloby a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z každé jistiny v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. ze zápisu o přepravní kontrole, smluvních přepravních podmínek, poštovního podacího archu, výzvy k plnění a dalších listin založených ve spise. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního (dále jen o. s. ř.) řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů ve výši 2x 100 Kč režijního paušálu dle vyhlášky 177/1996 Sb., hotové výdaje byly žalobkyni přiznány dle výše uvedeného, celkem náklady řízení činí částku 600 Kč. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.