30 C 473/2020-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 5.000 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce ve výši 5.000 Kč. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky uhradit nejpozději do 90 dnů. Žalovaná však ničeho neuhradila, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 5.000 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě jí byly bankovním převodem dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaná byla povinna převzaté peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč vrátit nejpozději do 90 dnů. Žalovaná ovšem smluvně převzatou povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila a peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. 5. Lze shrnout, že peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč byly připsány na bankovní účet žalované, dostaly se tak do její dispozice, a tato je dosud nevrátila. 6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě které byl zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen přenechat vydržiteli (žalované) zastupitelnou věc (peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost splnila, avšak povinnost žalované splněna nebyla, když žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ničeho nevrátila. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.