34 C 369/2020-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se svou žalobou, podanou nadepsanému soudu dne [datum] (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 518 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] při jízdě na lince [číslo] městské hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaný neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované dlužné přepravné ani přirážku nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole má soud za prokázané, že žalovaný se přepravoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince [číslo] dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného činila 18 Kč a přirážka k jízdnému byla stanovena žalobkyní smluvními přepravními podmínkami na částku 1 500 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osoby, dle které se dopravce (žalobkyně) zavazuje přepravit cestujícího (žalovaného) do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb.). Jelikož se žalovaný přepravoval bez platné jízdenky, a tudíž se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, je povinen uhradit žalobkyni ve smyslu ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. (resp. ust. § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb.) krom jízdného ve výši 18 Kč i přirážku k jízdnému, která dle ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. (resp. ust. § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb.) ve spojení se smluvními přepravními podmínkami činí 1 500 Kč. Přirážka je smluvní pokutou ve smyslu ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. 6. Jelikož žalovaný nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku dnem následujícím po splatnosti, a tudíž je povinen zaplatit žalobkyni vedle jistiny pohledávky i úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč, představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena jako třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.