8 C 282/2020-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že je zdravotnickým zařízením provozujícím i protialkoholní záchytnou stanici, která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění Náklady za zde poskytnutou zdravotní péči jsou proto uplatňovány vůči osobám, kterým byla poskytnuta. Žalovanému byla péče tohoto druhu poskytnuta dne [datum], na což žalobkyně vynaložila náklady v rozsahu 1 950 Kč. Na cenu péče byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] znějící na 1 950 Kč, splatných dne [datum]. Odběr krve nebyl s ohledem na agresivní chování možný. Žalovaný uvedený závazek co do důvodu a výše písemně uznal dne [datum]. Z požadované částky dále požaduje úrok z prodlení od prvého dne po splatnosti vystavené faktury. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, na kterou žalovaný nijak nereagoval. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu dle § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] v 23:09 hodin bylo žalovanému provedeno ošetření u žalobkyně. Při lékařském ošetření byla u žalovaného zjištěna "zřetelná" přítomnost alkoholu, v jehož důsledku ohrožoval dle zjištění lékaře zdraví ostatních. V souvislosti s poskytnutím péče žalovanému vznikly žalobkyni náklady v rozsahu 1 950 Kč. Žalovaný byl propuštěn dne [datum] v 8:05 hodin bez zjištění přítomnosti alkoholu, když současně podepsal listinu – uznání dluhu na celou dlužnou částku. Žalobkyně na cenu poskytnuté péče vystavila fakturu [číslo] znějící na 1 950 Kč, splatnou dne [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně žalovaného k zaplacení vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla zástupcem žalobkyně odeslána na poslední známou adresu žalovaného. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako občanskoprávní vztah dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), jakož i ustanovení zákona o specifických zdravotních službách (zákon č. 373/2011 Sb., ve znění účinném ke dni poskytnutí péče – dále jen ZSZS). Nárok žalobkyně pak vychází z § 89b ZSZS, neboť žalovaný byl umístěn do záchytné stanice pod vlivem alkoholu a se souhlasem určeného lékaře, neboť ohrožoval sebe příp. jiné osoby, z dále z ust. § 89e odst. 1 ZSZS, dle kterého náklady na záchytnou stanici hradí osoba, u které byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi. Na tomto základě žalobkyni vznikl nárok na náklady vynaložené na ošetření a pobyt žalované na záchytné stanici. Soud hodnotí jednání žalovaného, kterým uznal svůj dluh (§ 2053 o.z.), jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 o.z.), neboť podepsání uznání dluhu, kterým v podstatě podmiňuje žalobkyně propuštění žalovaného z (principiálně) nedobrovolného pobytu na záchytné stanici, a to ve stavu, kdy má stále prokazatelně zjištěnu přítomnost alkoholu v krvi v míře, při které jsou k hospitalizaci v jiných případech jiné osoby přijímány, se jeví jako individuálně nespravedlivé, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Do prodlení se žalovaný dostal den po uplynutí lhůty (§ 1968 o.z.), čímž vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od prvého dne po uplynutí lhůty splatnosti. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty do 10 tis. Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobkyni (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 o.s.ř.).