11 C 122/2019-65 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 314 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z titulu nesplaceného úvěru. 2. Usnesením č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] oznámil soud účastníkům insolvenční řízení žalovaného a přerušení řízení ze zákona. 3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce svůj návrh zpět s ohledem na skončené insolvenční řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Insolvenční soud pravomocně usnesením vzal na vědomí splnění oddlužení ([datum]) a dále pravomocně usnesením osvobodil dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek ([datum]). <i>4. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela.</i> <i>5. Dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.</i> 6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce vzal žalobu v celém rozsahu zpět, soud řízení v souladu se shora citovanými ustanoveními zastavil. <i>7. Dle ustanovení § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.</i> 8. S ohledem na to, že žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 933 Kč, soud vrácení soudního poplatku ve shodě se shora citovaným ustanovením nepřiznal. 9. Pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, soud neshledal procesní zavinění zastavení řízení na straně žalovaného. Soud se naopak domnívá, že vzhledem k důvodu podání návrhu na zastavení řízení žalobcem (osvobození od placení pohledávek v rámci insolvenčního řízení), zastavení řízení nezavinil žádný z účastníků. Nicméně i kdyby snad soud shledal zavinění na straně žalovaného, tak by stejně nemohl uložit povinnost nahradit náklady řízení žalovanému, neboť účinky osvobození od placení dluhů podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahují i na příslušenství pohledávky žalobce včetně dosud nepřisouzeného nároku na náhradu nákladů řízení (srovnej rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (srovnej rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pohledávka žalobce (včetně nepřisouzené náhrady nákladů řízení) má tak povahu naturální obligace a v soudním řízení ji nelze přiznat. Soud proto v souladu s ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Opačný postup by postrádal smysl a účel oddlužení jako sanační formy řešení úpadku (srovnej usnesení [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] a [ústavní nález]).