11 C 258/2016-43 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 381,10 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. 2. Usnesením [název soudu] č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka (žalovaného) a soud povolil řešení úpadku oddlužením. 3. Podáním doručeným soudu dne [datum] (dříve, než soud začal jednat ve věci samé) vzala žalobkyně vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný splnil oddlužení a byl osvobozen od placení pohledávek ve smyslu § 414 insolvenčního zákona svůj žalobní návrh zpět a to v celém rozsahu. Žalobkyně dále navrhla, aby rozhodl tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. 4. Insolvenční soud pravomocně usnesením vzal na vědomí splnění oddlužení ([datum]) a dále usnesením pravomocně osvobodil dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek ([datum]). <i>5. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 věta prvá citovaného ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.</i> 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět před zahájením jednání ve věci, soud řízení v souladu s citovaným zákonným ustanovením zastavil, aniž by zkoumal stanovisko žalovaného k uvedenému zpětvzetí (ust. § 96 dost. 3, 4 o. s. ř.). 7. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl dle ust. § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby, podle kterého soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. 8. S ohledem na to, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč, soud vrácení soudního poplatku ve shodě se shora citovaným ustanovením nepřiznal. 9. Pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, soud neshledal procesní zavinění zastavení řízení na straně žalovaného. Soud se naopak domnívá, že vzhledem k důvodu podání návrhu na zastavení řízení žalobkyní (osvobození od placení pohledávek v rámci insolvenčního řízení), zastavení řízení nezavinil žádný z účastníků. Nicméně i kdyby snad soud shledal zavinění na straně žalovaného, tak by stejně nemohl uložit povinnost nahradit náklady řízení žalovanému, neboť účinky osvobození od placení dluhů podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahují i na příslušenství pohledávky žalobkyně včetně dosud nepřisouzeného nároku na náhradu nákladů řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 a ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Pohledávka žalobkyně (včetně nepřisouzené náhrady nákladů řízení) má tak povahu naturální obligace a v soudním řízení ji tak nelze přiznat. Soud proto v souladu s ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Opačný postup by postrádal smysl a účel oddlužení jako sanační formy řešení úpadku (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2605/15 a II. ÚS 3767/14).