11 C 264/2015-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 38 927,62 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu na poskytnutém úvěru na podkladě smlouvy o úvěru [číslo], ze dne [datum] v celkové částce [částka]. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo účastníkům řízení oznámeno jeho přerušení do pravomocného skončení insolvenčního řízení žalované. Insolvenční řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého bylo usnesením ze dne [datum] rozhodnuto o úpadku žalované a povoleno oddlužení. Usnesením s právní mocí dne [datum] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení a následně pak usnesením s právní mocí dne [datum] žalovanou osvobodil od placení dosud neuspokojených pohledávek. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu v plném rozsahu zpět a požádala o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. <i>4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela.</i> <i>5. Podle ustanovení § 96 odst. 2 občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.</i> 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět před zahájením jednání ve věci, soud řízení v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními zastavil, aniž by zkoumal stanovisko žalované k uvedenému zpětvzetí. 7. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby, podle kterého soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. V souladu s tímto zákonným ustanovením vrátil soud žalobkyni soudní poplatek ve výši 558 Kč, tedy v jeho poměrné výši. 8. Pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, soud neshledal procesní zavinění zastavení řízení na straně žalované. Soud se naopak domnívá, že vzhledem k důvodu podání návrhu na zastavení řízení žalobkyní (osvobození od placení pohledávek v rámci insolvenčního řízení), zastavení řízení nezavinil žádný z účastníků. Nicméně i kdyby snad soud shledal zavinění na straně žalované, tak by stejně nemohl uložit povinnost nahradit náklady řízení žalované, neboť účinky osvobození od placení dluhů podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahují i na příslušenství pohledávky žalobkyně včetně dosud nepřisouzeného nároku na náhradu nákladů řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 a ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). Pohledávka žalobkyně (včetně nepřisouzené náhrady nákladů řízení) má tak povahu naturální obligace a v soudním řízení ji tak nelze přiznat. Soud proto v souladu s ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Opačný postup by postrádal smysl a účel oddlužení jako sanační formy řešení úpadku (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2605/15 a II. ÚS 3767/14).