22 C 100/2021-49 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu mezi účastníky dne 12. 7. 2017 uzavřené účastnické smlouvy [číslo] jejíž součástí jsou také všeobecné podmínky a ceník, přičemž žalovaný byl účastníkem telefonní stanice tel. č. [tel. číslo] a [tel. číslo]. Žalobkyně poskytla žalovanému službu [číslo], za niž požaduje zaplacení částky ve výši 558,35 Kč, dále požaduje dvakrát poplatek za výměnu SIM karty ve výši 99 Kč (tedy 198 Kč), a za další služby třetích stran, tedy platební transakce, resp. platební příkazy, kterými uživatel žádá o provedení platební transakce (např. Premium SMS, služba Audiotex či tzv. m-platba) pak požaduje částku v celkové výši 4 825 Kč. Žalobkyně žalovanému tyto položky vyúčtovala fakturou [číslo] za tel. číslo [tel. číslo] se splatností 25. 8. 2017 částku ve výši 657,59 Kč, a fakturou [číslo] za tel. číslo [tel. číslo] se splatností 25. 9. 2017 částku ve výši 4 923,76 Kč. Žalovaný na tyto služby ničeho neuhradil, a žalobkyně se proto domáhá zaplacení celkové částky ve výši 5 581,35 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a zůstal po celou dobu neaktivní. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Mezi účastníky byla dne 12. 7. 2017 uzavřena účastnická smlouva, jejíž součástí jsou také všeobecné podmínky a ceník, přičemž žalovaný byl účastníkem telefonní stanice tel. č. [tel. číslo] a [tel. číslo]. Žalobkyně se předmětnou smlouvou v souladu s jejími všeobecnými podmínkami zavázala žalovanému poskytovat informační službu [číslo], jakož i službu spočívající v možnosti provádění platebních transakcí, a dále službu výměny SIM karty, a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Za poskytnutí informační služby [číslo] byla žalovanému pod [číslo] vyúčtována částka ve výši 139,59 Kč, a pod [číslo] mu byla vyúčtována částka ve výši 418,76 Kč. Za platební transakce mu byla pod [číslo] vyúčtována částka ve výši 320 Kč, a pod [číslo] mu byla vyúčtována částka ve výši 4 505 Kč. Dále žalobkyně vyúčtovala žalovanému poplatek za výměnu SIM karty, a to pod [číslo] částku ve výši 198 Kč. Dle tvrzení žalobkyně nebylo na uvedená vyúčtování zaplaceno žalovaným ničeho (přičemž žalovaný takovou skutečnost v řízení netvrdil ani neprokázal), a to přesto, že byl k úhradě dlužné částky žalobkyní vyzván. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto následovně. 7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (účastnická smlouva) na základě které byl žalovaný oprávněn užívat služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn kromě služeb elektronických komunikací užívat také platební služby a službu [číslo], a využít službu výměny SIM karty, přičemž byl povinen žalobkyni za poskytnutí těchto služeb hradit sjednanou cenu. Své závazky vůči žalobkyni, k jejichž hrazení se zavázal dle předložených vyúčtování, řádně a včas neuhradil, a proto se ve smyslu § 1970 o. z. ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu a žalobkyně po něm proto oprávněně požaduje též zákonný úrok z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to paušální náhrady v počtu 2 po 100 Kč, tj. celkem 200 Kč Náklady žalobkyně dále tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady žalobkyně činí 600 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.