22 C 156/2021-60 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu dlužné mzdy za únor 2021, když žalovaný jako její bývalý zaměstnavatel, podnikající fyzická osoba, u nějž působila od 1. 2. 2018 do 11. 3. 2021 na pracovní pozici obsluha ČS Benzina, na adrese [adresa], jí tuto mzdu ve výši 18 652 Kč započetl jako splátku na zápůjčku, kterou jí osobně poskytl, přičemž zápočet na její mzdové nároky byl nezákonný, a proto požaduje vyplacení mzdy včetně úroku z prodlení, po splatnosti mzdy dané koncem měsíce následujícího po vzniku mzdového nároku. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobkyni mzdu za únor 2021 vyplatil v hotovosti oproti podpisu výdajového pokladního dokladu, a následně se s ní dohodl, že tuto částku použijí na umoření osobní půjčky ve výši 43 386 Kč, kterou jí dříve poskytl, a která byla v té době nesplacená. 3. Na základě shodných tvrzení účastníků učinil soud ve věci nespornými skutečnostmi, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2018 zaměstnankyní žalovaného na pozici obsluhy čerpací stanice s místem výkonu práce [anonymizována dvě slova], na adrese [adresa], a to od 1. 2. 2018. Pracovní poměr s žalobkyní byl ukončen dne 11. 3. 2021 dohodou o rozvázání pracovního poměru. Mzda určená jako 90 Kč hrubého za hodinu náležela žalobkyni za únor 2021 ve výši 18 652 Kč. Dále bylo mezi účastníky za nesporné, že mezi nimi byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl žalovaný jako fyzická osoba žalobkyni peněžité prostředky ve výši 43 386 Kč. 4. Soud ve věci provedl dokazování, jímž ověřil ve věci shodná tvrzení účastníků a zjistil následující dílčí skutečnosti: 5. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2018 (na č. l. 5-6) soud ověřil, že žalovaná byla od 1. 2. 2018 zaměstnankyní žalovaného na pozici obsluhy čerpací stanice s místem výkonu práce [anonymizována dvě slova], v [adresa], přičemž mzda byla určena jako 90 Kč hrubého za hodinu. Pracovní poměr skončil dle dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 3. 2021 (na č. l. 7), a to k tomuto dni bez uvedení důvodu. Uvedené skutečnosti soud ověřil též z rozhodnutí Úřadu práce České republiky [anonymizováno] [číslo] [rok] (na č. l. 10), kterým byla žalobkyni přiznána podpora v nezaměstnanosti. Způsob výplaty mzdy nebyl v pracovní smlouvě sjednán. 6. Z přepisu elektronické komunikace (na č. l. 8-9), jak soud ověřil její obsah a dataci v telefonu žalobkyně, soud zjistil, že tato probíhala mezi žalobkyní a žalovaným od 16. 3. 2021, jak tomu odpovídá obsah a datace zpráv, a předmětem konverzace byla námitka žalobkyně vůči žalovanému, že si neuvědomila, že její mzda za únor 2021 byla použita na úhradu osobní půjčky, a že jí mzda v březnu tedy nebude vyplacena, jak tomu odpovídal zasílaný dokument s podpisem žalobkyně ve fotokopii (jak jeho obsah a svůj podpis na něm potvrdila žalobkyně), resp. že si toho v dohodě nevšimla a požaduje výplatu mzdy, což žalovaný odmítl s tím, že mzda byla právě v souladu s citovanou dohodou použita na úhradu půjčky, na kterou tak již zbývá hradit jen 16 734 Kč. 7. Z přehledu výdajů a příjmů účtu žalobkyně od 1. 3. 2021 až 30. 3. 2021 (na č. l. 16-30) soud k věci samé zjistil, že žalobkyni nebyla v tomto měsíci vyplacena na tento účet mzda, mezi jejími příjmy tak figurovalo pouze výživné od [jméno] [příjmení] (ve výši 5 300 Kč), nemocenská od ČSSZ za období 6. 3. – 8. 3. 2021 (ve výši 1 074 Kč), a za období 9. 3. 2021 (ve výši 358 Kč), a další nezatříděné příjmy v řádu stokorun. 8. Z informace o výsledku kontroly Státního úřadu inspekce práce – Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký a Liberecký kraj ze dne 9. 7. 2021, [číslo jednací] (na č. l. 41), soud pro věc zjistil, že tento orgán provedl na podnět žalobkyně kontrolu vyplácení mzdy žalobkyni žalovaným za období leden až březen 2021, se zaměřením na výplatu mzdy za únor 2021, když žalovaný předložil požadovanou účetní a mzdovou dokumentaci a kontrolou bylo zjištěno, že mzda za únor 2021 byla vyplacena žalobkyni dne 15. 3. 2021 v plné výši 18 652 Kč oproti podpisu na výdajovém dokladu založeném pod pořadovým číslem [anonymizováno] [rok] a číslem faktury/ [variabilní symbol] v účetním systému žalovaného, tedy na straně žalovaného nebylo shledáno pochybení, a proto byl podnět žalobkyně vyhodnocen jako neoprávněný. 9. Z kopie výdajového pokladního dokladu„ mzda za 02/ 2021“ (na č. l. 48), jak soud ověřil jeho shodu s originálem výdajového pokladního dokladu„ mzda za 02/ 2021“, soud zjistil, že na tomto dokladu datovaném dnem 15. 3. 2021 žalobkyně potvrdila svým podpisem (jenž žalobkyně při jednání soudu prohlásila za vlastní) potvrdila výplatu mzdy za 02/ 2021. Z kopie je dále zřejmé, že je zařazen v účetní dokumentaci pod poř. č. [anonymizováno] [rok] s tím, že platba byla provedena hotově z pokladny. 10. Z výzvy k zaplacení mzdy ze dne 19. 3. 2021 (na č. l. 11-12) soud zjistil, že touto vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení mzdy za únor 2021 ve výši 18 652 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů s tím, že žalovaný protiprávně započetl mzdu na dříve zapůjčené peníze 43 386 Kč, když neuzavřeli žádnou dohodu o srážkách ze mzdy. 11. Soud po hodnocení všech důkazů samostatně a ve vzájemných souvislostech dospěl k závěru, že neprovede důkazy výpisy z účtů s výplatou mzdy žalobkyně za prosinec 2020 a leden 2021 a výplatnicemi za tyto měsíce, neboť nemají přímou souvislost s věcí (mzdou za únor 2021), a dále neprovede důkaz kamerovým záznamem z místa podpisu výdajového pokladního dokladu, když má předání peněz za dostatečně prokázané tímto dokladem a potvrzený splacením zápůjčky touto částkou, jak byla potvrzena podpisem v komunikaci účastníků a provádění těchto důkazů měl tak za nadbytečné, když nad to podpis výdajového pokladního dokladu a listiny uhrazených splátek, splátkového kalendáře, nebyl sporný. Soud neprovedl ani důkaz dopisem ze dne 25. 6. 2021, když ten neměl vztah k řízení, neboť se týkal mzdy za měsíc březen 2021, nikoliv za únor 2021. 12. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování a nesporných skutečností, které vzal po jejich ověření za své vlastní (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”), naopak dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, jak jej vzal rozhodný pro řešenou věc: 13. Žalobkyně byla od 1. 2. 2018 do 11. 3. 2021 zaměstnankyní žalovaného, na základě čehož jí vznikl nárok na vyplacení mzdy za únor 2021 ve výši 18 652 Kč, která jí nebyla vyplacena na účet, jak soud zjistil z výpisu z bankovní aplikace, ale v hotovosti nejpozději dne 15. 3. 2021, oproti vlastnoručnímu podpisu žalobkyně na výdajovém pokladním dokladu, zařazeném v účetní dokumentaci žalovaného pod poř. č. [anonymizováno] [rok], jak soud vzal za prokázané jednak z tohoto účetního dokladu, ale dále též ze závěrů inspektorátu práce, kterému byla účetní dokumentace předložena a také z následné komunikace mezi účastníky, která obsahovala též informaci o použití mzdy na úhradu osobní půjčky poskytnuté žalobkyni žalovaným v celkové 43 386 Kč. Z popsané komunikace též plyne, že žalobkyně stvrdila svým podpisem použití předmětné mzdy na úhradu půjčky omylem, aniž by si toho byla vědoma či omylem, což však dle názoru soudu nemůže nic změnit na skutečnosti, že mzda byla nejprve v dispozici žalobkyně, a ta ji uvedeným způsobem využila. 14. Na okraj soud podává, že samotné jednání žalobkyně ve vztahu k půjčce a její splácení„ omylem“ by mohlo být právně významné např. ve sporu o nárocích z uvedené půjčky, které však nejsou předmětem tohoto řízen, kterým je výhradně dotčená mzda za únor 2021. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 16. Způsob a místo výplaty mzdy upravuje § 142 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce – dále jen„ z. p.“, a to tak, že mzda nebo plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty nebo není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak (odst. 3 citovaného ustanovení). V dané věci nebylo odlišné místo či způsob výplaty sjednány, tedy platí citovaná zákonná úprava. 17. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, došlo k výplatě mzdy v hotovosti, pravděpodobně v místě pracoviště, na benzínové čerpací stanici, v situaci, kdy jiný způsob a místo výplaty nebyly sjednány, tedy v souladu s § 142 odst. 3 z. p. 18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rozporu se skutkovým závěrem založeným na provedeném dokazování, a v rozporu se svým tvrzením, že podepsala doklad o vyplacení dotčené mzdy, resp. že podepsala vyplacení a použití mzdy na úhradu svého dluhu, aniž by si toho byla vědoma, soud dále hodnotil takové právní jednání žalobkyně dle obecné úpravy uvedené v zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen„ o. z.”, a to v souladu s § 4 z. p., když ten vlastní úpravu právního jednání a plnění neobsahuje, a s přihlédnutím k tomu, že po převzetí dispozice se mzdou, po její výplatě, již není zvláštního důvodu