22 C 171/2021-57 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 885,75 Kč. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu účastnické smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 18. 1. 2018, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], součástí které jsou také všeobecné obchodní podmínky a ceník. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout 2 přijímací zařízení WIFI ED 3.0 MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA, a žalovaný se zavázal za pronájem těchto zařízení platit měsíční cenu ve výši 70 Kč měsíčně. Žalobkyně žalovanému cenu pronájmu zařízení vyúčtovala pod [číslo] ve výši 98,97 Kč, pod [číslo] ve výši 140 Kč, pod [číslo] ve výši 70 Kč, pod [číslo] ve výši 70 Kč, pod [číslo] ve výši 70 Kč, pod [číslo] ve výši 31,62 Kč a pod [číslo] ve výši - 94,84 Kč. Žalovaný se dále v případě porušení povinnosti včas a řádně vrátit pronajaté zařízení, pokud dojde k ukončení smlouvy, zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, což neučinil, proto je povinen uhradit smluvní pokutu za nevrácení zařízení ve výši 2 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč, který kompenzuje náklady na upomínkový proces systémové úkony, fyzické odpojení technikem, apod., který byl žalovanému vyúčtován pod [číslo]. Pohledávka následně přešla na žalobkyni v důsledku fúze sloučením s právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2020. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 8. 11. 2021, na které se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. 4. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], byla dne 18. 1. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] součástí které jsou také všeobecné obchodní podmínky a ceník. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dvě přijímací zařízení WIFI ED 3.0 MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA, a žalovaný se zavázal za pronájem těchto zařízení platit měsíční cenu ve výši 70 Kč měsíčně. Žalobkyně žalovanému cenu pronájmu zařízení vyúčtovala pod [číslo] ve výši 98,97 Kč, pod [číslo] ve výši 140 Kč, pod [číslo] ve výši 70 Kč, pod [číslo] ve výši 70 Kč, pod [číslo] ve výši 70 Kč, pod [číslo] ve výši 31,62 Kč a pod [číslo]„ ve výši - 94,84 Kč“. Žalovaný se dále v případě porušení povinnosti včas a řádně vrátit pronajaté zařízení, pokud dojde k ukončení smlouvy, zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku za nevrácení zařízení ve výši 2 000 Kč. Žalovaný nevrátil pronajaté zařízení, resp. nic takového netvrdil ani neprokázal, ani neuvedl, že by i přes předžalobní výzvu ze dne 16. 10. 2019 nejpozději do 10 dní od doručení výzvy uhradil dlužnou čátku. 6. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, jejíž nedálnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednané ceny. Součástí smlouvy bylo ujednání o pronájmu dvou přijímacích zařízení, které soud posoudil dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”). Dále byla sjednána povinnost žalovaného v případě ukončení smlouvy vrátit pronajaté zařízení a pro případ nesplnění této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta dle § 2048 a násl. o. z. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vztahující se k výše uvedeným nárokům, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. Ohledně nároku na zaplacení částky ve výši 500 Kč jako náhrady nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku, když je soud právně posoudil jako nárok na náhradu nákladů vynaložených s vymáháním pohledávky (§ 513 o. z.), byl soud toho názoru, že tvrzení žalobkyně vztahující se k předmětné části nároku, jeho příslušenství) nejsou dostatečná, a to ani po jejich doplnění v podání ze dne 15. 6. 2021, když z těchto tvrzení není dostatečně konkrétně zřejmé, o jaké náklady se jedná, na co konkrétně byly vynaloženy, či zda byly vynaloženy účelně, a žalobkyně se svou neúčastí na jednání vzdala dobrodiní poučení výzvou ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k nedostatkům tvrzení vztahujících se k výše uvedené části nároku soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, a žalobu co do výše 500 Kč zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, aniž by k tomuto nároku vedl dokazování, neboť předpokladem přiznání nákladů účelně spojených s vymáháním pohledávky je právě dostatečné vylíčení vymáhacího procesu, aby mohla být posouzena jeho účelnost. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, a to v 82,67 % (když byla žaloba co do výše 500 Kč zamítnuta a naopak byl žalovanému uložena povinnost uhradit částku ve výši 2 385,75 Kč) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 231 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 885,75 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, vše sníženo o 17,33% (tedy o částku ve výši 258 Kč). Žalovanému vhledem k tomu, že mu žádné náklady v řízení nevznikly, soud náhradu nákladů nepřiznal. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.