22 C 230/2021-40 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 6. 11. 2020, na žalovaném domáhala zaplacení částky 14 375, 09 s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 21. 2. 2018 smlouvu o úvěru (tvořenou žádostí o kreditní kartu [číslo] ze dne 14. 2. 2018 a oznámením o poskytnutí úvěru k ČSOB kartě [číslo] ze dne 21. 2. 2018), přičemž součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Obchodní podmínky pro ČSOB kreditní kartu. Žalobkyně na základě předmětné smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5% z vyčerpané částky úvěru, minimálně ve výši 500 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 19,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně veškeré pohledávky ze smlouvy ke dni 15. 10.2 019 zesplatnila. K 6. 11. 2020 činila pohledávka žalobkyně částku ve výši 19 285,65 Kč, která je složena z jistiny ve výši 14 375,09 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 19,9% ročně z jistiny ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tedy od 15. 10. 2019 v kapitalizované výši 3 508,94 Kč, a zákonným úrokem z prodlení z jistiny ode dne zesplatnění, tedy od 15. 10. 2019, do dne podání žaloby, v kapitalizované výši 1 401,62 Kč. Žalovaný přesto, že byl k uhrazení dlužné částky vyzván, na svůj dluh ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a zůstal po celou dobu neaktivní. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 4. Z listin označených jako žádost o kreditní kartu [číslo] a návod na vyplnění žádosti o kreditní kartu soud zjistil, že tyto byly podepsány žalovaným dne 14. 2. 2018. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ke kreditní kartě [číslo] pak zjistil, že je datována na 21. 2. 2018, a byla podepsána oběma účastníky. Ve smlouvě bylo stranami ujednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný bude úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činí 5% z vyčerpané částky úvěru v minimální výši 500 Kč Součástí smlouvy byly také předsmluvní informace ke kreditní kartě ze dne 16. 2. 2018 podepsané žalovaným, a dále Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Obchodní podmínky pro ČSOB kreditní kartu. 5. Z výpisu k úvěru ke kreditní kartě bylo zjištěno, že je zde zaznamenáno splácení úvěru žalovaným se shodnou nezaplacenou jistinou a daty, jak jsou uvedené v žalobě. 6. Z oznámení žalobkyně ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, že byl žalovaný informován o tom, že vzhledem k tomu, že byl i přes výzvy žalobkyně v prodlení s hrazením splátek úvěru, mu žalobkyně všechny pohledávky z poskytnutého úvěru zesplatnila. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2019 bylo zjištěno, že jí byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu, přičemž z přiložené doručenky vyplývá, že byla výzva vrácena zpět jako nedoručená. 8. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutkový závěr. Mezi účastníky byla dne 21. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, která se skládá ze dvou částí, a to z žádosti o kreditní kartu podepsanou žalovaným dne 14. 2. 2018, a části označené jako smlouva o úvěru ke kreditní kartě ze dne 21. 2. 2018, podepsané oběma stranami. Součástí smlouvy o úvěru jsou také Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Obchodní podmínky pro ČSOB kartu. Žalobkyně se smlouvou zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila 5% z vyčerpané částky úvěru v minimální výši 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9% ročně. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, přestože byl žalobkyní vyzván, žalobkyně proto jeho dluh z předmětné smlouvy k 15. 10. 2019 zesplatnila. Nesplacená výše úvěru tvoří 14 375,09 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, minimálně nic takového v řízení netvrdil ani neprokázal. 9. Podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”, se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud po právní stránce k závěru, že byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a hradit splátky úvěru. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru právo požadovat po žalovaném také zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 375,09 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.