22 C 273/2021-136 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu úhrady za hospitalizaci žalované na Psychiatrické stanici v odštěpném závodě žalobkyně v [příjmení] nemocnici v [obec], o. z, a to od 19. 4. 2019 do 30. 4. 2019, za kterou žalované žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 30 618 Kč a žalovaná ji přes výzvu žalobkyně nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu neaktivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Z hlášení o ošetření cizince ze dne 24. 4. 2019 bylo zjištěno, že je žalovaná nepojištěnou občankou Slovenské republiky dlouhodobě žijící v České republice, a byla hospitalizována na psychiatrickém oddělení [příjmení] nemocnice v [obec], o. z. od 19. 4. 2019 do 30. 4. 2019. 6. Z uznávacího prohlášení podepsaného žalovanou soud zjistil, že jím žalovaná uznává dluh za poskytnuté ošetření v nemocnici, za které je vzhledem tomu, že není zdravotně pojištěna v České republice, povinna hradit jeho cenu, přičemž tento dluh uznává ve výši, jak bude uvedena ve faktuře, která jí bude vystavena, a žalovaná se zavazuje tuto částku uhradit do 30 dnů. V uznání nebyla uvedena výše dlužné částky. 7. Z daňového dokladu (faktury) [číslo] soud zjistil, že jí vystavila žalobkyně žalované dne 17. 5. 2019 na částku 30 618 Kč se splatností 31. 5. 2019, a to za hospitalizaci v době od 19. 4. 2019 o 30. 4. 2019. 8. Z osobního účtu (podkladů pro fakturaci) žalované zjistil podrobný rozpis služeb zdravotní péče, které byly žalované poskytnuty včetně ceny za jednotlivé služby, přičemž zde byly zahrnuty služby biochemické ambulance ze dne 23. 4. 2019 a psychiatrické stanice v době od 19. 4. 2019 do 30. 4. 2019. 9. Z ceníku lékařských úkonů žalobkyně vyplývá cena jednotlivých poskytovaných zdravotnických služeb. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 12. 2020 zaslané žalované na její adresu soud zjistil, že se tato vrátila zpět nedoručená. 11. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 12. Žalovaná byla v době od 19. 4. 2019 do 30. 4. 2019 hospitalizována na Psychiatrické stanici v odštěpném závodě žalobkyně v [příjmení] nemocnici v [obec], o. z. Za tuto hospitalizaci, při které byly žalované poskytnuty služby zdravotní péče, byla žalované vystavena faktura [číslo] neboť nebyla zdravotně pojištěna, a to v částce 30 618 Kč (dle cen úkonů standardně hrazených zdravotní pojišťovnou, když žalovaná není zdravotně pojištěna, jak byly vyúčtovány a odpovídají předloženému ceníku), a to se splatností dne 31. 5. 2019. Žalovaná svůj dluh uznala co do důvodu a výše a zavázala se ho zaplatit ve lhůtě 30 dní, přičemž v uznání nebyla uvedena výše dlužné částky. Na vyúčtované služby žalovaná ničeho neuhradila, přestože jí žalobkyně k zaplacení vyzvala před podáním žaloby výzvou ze dne 2. 12. 2020, resp. nic takového netvrdila ani nedoložila. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce takto: 14. Dle § 372 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen“ zákon o zdravotnických službách”) je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 15. Dle § 2847 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) hradí v pojištění pro případ nemoci pojistitel za pojištěného oprávněné osobě v ujednaném rozsahu náklady nebo ujednanou částku na zdravotní péči vzniklé v důsledku nemoci nebo následku úrazu a úkonů souvisících se zdravotním stavem pojištěného, zejména s nemocí, úrazem, těhotenstvím a preventivní nebo dispenzární péčí nebo s jinými skutečnostmi souvisejícími se zdravotním stavem pojištěného. 16. Dle § 17 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, poskytovatelé a další subjekty poskytující hrazené služby při vykazování zdravotních výkonů používají seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování a zdravotní pojišťovna tento způsob vykazování akceptuje, nedohodnou-li si se zdravotní pojišťovnou jiný způsob vykazování. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování. 17. Dle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 18. Vzhledem ke skutkovému závěru soudu a shora uvedenému právnímu hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované zdravotnické služby, které jí nebyly kryty ze zdravotního pojištění, neboť žalovaná nebyla zdravotně pojištěnou v České republice, a žalovaná byla proto dle ustanovení § 372 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotnických službách povinna tyto služby hradit. Žalovaná svůj dluh uznala do důvodu a výše, a zavázala se cenu poskytnutých zdravotnických služeb tak, jak jí je žalobkyně vyúčtovala, uhradit do 30 dní, což neučinila, a dostala se tak do prodlení a žalobkyně je proto v souladu s ustanovením § 1970 o. z. oprávněna požadovat vedle dlužné částky zaplacení též úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši odpovídající hodnotě provedených zdravotních služeb spolu s úrokem z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení. Pro úplnost soud podává, že k uznávacímu prohlášení soud nepřihlédl jako k uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., neboť neobsahuje uznávanou výši dluhu. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 825 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 225 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.