22 C 303/2021-35 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], právní předchůdce žalobkyně, uzavřela s žalovaným dne 23. 10. 2017 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla tovární značky Mercedes [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizována tři slova], VIN: [anonymizováno], přičemž pojistné období bylo roční, na které bylo jednáno pojistné ve výši 6 531 Kč. Žalovaný řádně a včas nehradil pojistné za období od 23. 10. 2019 do 26. 1. 2020, a žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužného částky ve výši 1 871 Kč odpovídající dlužnému pojistnému za dané období, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, když tato pohledávka byla postoupena právním předchůdcem žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ve věci soud dospěl z předložených listin k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Žalovaný uzavřel jako pojistník se společností [právnická osoba], dne 23. 10. 2017 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla tovární značky Mercedes [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizována tři slova], VIN: [anonymizováno], které se pojistitel zavázal žalovanému poskytnout a žalovaný se zavázal za pojištění hradit ročně pojistné v částce 6 531 Kč Počátek pojištění byl ve smlouvě sjednán od 23. 10. 2017 a jako provozovatel a vlastník vozu i oprávněná osoba byla ve smlouvě označena [jméno] [příjmení], RČ [číslo]. Ve smlouvě bylo současně ujednáno, že se tento vztah řídí všeobecnými pojistnými podmínkami spol. [právnická osoba], ve kterých bylo mj. ujednáno, že pojistitel doručuje písemnosti na adresu v České republice, na kterou následně žalovanému též doručoval. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 23. 10. 2019 do 26. 1. 2020 (kdy došlo k zániku pojistné smlouvy) v celkové výši 1 871 Kč, přičemž splatnost pojistného nastala dnem ukončení pojistné smlouvy, tedy 26. 1. 2020 [právnická osoba] postoupila žalobci pohledávku vůči žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018, což bylo žalované oznámeno. 6. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] byla uzavřena pojistná smlouva dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný nesplnil svou povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se uzavřením pojistné smlouvy zavázal. [právnická osoba] následně pohledávku vůči žalovanému postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018. Žalobkyni proto vzniklo právo požadovat po žalovaném neuhrazené pojistné. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením dluhu, a proto vznikl žalobkyni též nárok požadovat zákonný úrok z prodlení § 1970 o. z., a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně nárokuje ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalovaný řádně nehradil pojistné, k čemuž se zavázal uzavřením pojistné smlouvy, tedy žalobkyni postoupené pohledávky, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 871 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.