22 C 413/2021-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7 566 Kč s tím, že se žalovaná na lince [číslo] dne 24. 1. 2019, lince [číslo] dne 16. 4. 2019, lince [číslo] dne 11. 9. 2019, lince [číslo] dne 18. 9. 2019 a lince [číslo] dne 3. 10. 2019, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za výše uvedenou přepravu v násobku úměrnému počtu jízd, resp. jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu v pořadí třetí a čtvrtou, žalovaná ovšem nárokovanou částku nezaplatila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z„ Hlášení o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, jak bylo uvedeno v žalobě. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, resp. jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu v pořadí třetí a čtvrtou, za výše uvedenou přepravu v násobku úměrnému počtu jízd, tj. 7 566 Kč, nezaplatila. Po zjištění skutkového stavu zhodnotil soud po právní stránce následovně: Dle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6, pro cestování veřejnou drážní dopravou, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí i trolejbusová doprava. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatila, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do její splatnosti, jak byla uvedena v žalobě, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené příslušným podzákonným předpisem. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to paušální náhrady po 100 Kč, tj. celkem 200 Kč Náklady žalobkyně dále tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady žalobkyně činí 600 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.