22 C 423/2021-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 035 Kč s tím, že se žalovaný na vlakové lince [číslo] dne 1. 6. 2019, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba], [IČO] - nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm bylo požadováno jízdné ve výši 35 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za výše uvedenou přepravu v násobku úměrnému počtu jízd, žalovaný ovšem nárokovanou částku nezaplatil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z„ Potvrzení o nedodržení SPPO“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, tj. [právnická osoba], jak bylo uvedeno v žalobě. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné ve výši 35 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, za výše uvedenou přepravu v násobku úměrnému počtu jízd, tj. 1 035 Kč, nezaplatil. Dále soud ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 12. 2015 zjistil, že byla předmětná pohledávka postoupena [právnická osoba], [IČO], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země], a následně touto společností na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 2. 2020 žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno spolu s předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2020, jak soud zjistil z této upomínky. 5. Po zjištění skutkového stavu zhodnotil soud po právní stránce následovně: Dle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6, pro cestování veřejnou drážní dopravou, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí i trolejbusová doprava. 6. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný, když na ní byl postoupen původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a dále [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], dle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen,,o. z.“. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do její splatnosti, jak byla uvedena v předžalobní upomínce, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené příslušným podzákonným předpisem. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných a jednotlivých jízd (obdobné žaloby jsou vedeny u zdejšího soudu např. pod sp. zn. 22 C 244/2018, 13 C 407/2019 či 30 C 400/2019), byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.