29 C 365/2020-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 717 Kč jako dlužného pojistného s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] pojistnou smlouvu„ [název]“ [číslo]. Předmětem smlouvy bylo životní pojištění s počátkem pojištění ke dni [datum] na dobu určitou. Žalovaná se pojistnou smlouvu zavázala platit běžné pojistné za jednotlivá pojistná období. Žalovaná však pojistné řádně a včas nehradila a žalobkyně se ho tak domáhala v této právní věci. Současně se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z dlužného pojistného. Žalovaná se ve věci vyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaná uzavřela se žalobkyní pojistnou smlouvu tak, jak je výše uvedeno. Žalovaná byla žalobkyní k úhradě dlužného pojistného upomínána. Zánik pojištění nastal k datu [datum]. Měsíční pojistné bylo sjednáno ve výši 316 Kč a bylo splatné měsíčně. Za dlužné období od [datum] do [datum] činí dlužné pojistné částku 1 717 Kč. Soud při rozhodnutí věci vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. Soud dále vycházel z provedených důkazů, zejména z pojistné smlouvy, předžalobní upomínky, a dalších listinných důkazů, ze kterých plyne, že žalované vznikl dluh na pojistném dle žaloby. Dlužná částka představuje poměrnou část dlužného pojistného za dlužné období do zániku smlouvy. Do prodlení se zaplacením pojistného se žalovaná dostala nejpozději dne [datum] a od následujícího dne je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 717 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud žalobci přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.