29 C 409/2021-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupila do vozidla VHD provozovaného žalobkyní. Po započetí přepravy se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaná dne [datum] ve [anonymizováno] cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy (1x autobusem – linkou [číslo]) provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč i přirážku jízdného ve výši 1 500 Kč. Přirážka jízdného byla splatná nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č.266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky). Žalovaná však přirážku k jízdnému nezaplatila, ačkoli jí byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné i přirážku k jízdnému (viz výše). Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaná dostala v den dle žaloby a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z každé jistiny v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. ze zápisu o přepravní kontrole, smluvních přepravních podmínek, poštovního podacího archu, výzvy k plnění a dalších listin založených ve spise. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.