29 C 441/2021-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 7 590 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupil do vozidla MHD provozovaného žalobkyní. Po započetí přepravy se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni vždy vedle jízdného ve výši 18 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za porušení přepravního řádu. Žalovaný však přes zaslanou výzvu dlužnou částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvého dne prodlení do zaplacení. Žalovaný se nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný ve dnech [datum] v [anonymizováno], [datum] ve [anonymizováno], [datum] v [anonymizováno], [datum] v [anonymizováno], [datum] v [anonymizováno] cestoval prostředkem městské hromadné dopravy (1x linkou [číslo] 4x linkou [číslo]) provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vždy jízdné ve výši 18 Kč s přirážkou jízdného vždy ve výši 1 500 Kč za porušení přepravního řádu. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Žalovaný však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatil, ačkoli mu byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5x dlužné jízdné (viz výše) a 5x přirážku jízdného (viz výše). Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaný dostal v den dle žaloby a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z každé jistiny v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. ze zápisu o přepravní kontrole, smluvních přepravních podmínek, poštovního podacího archu, výzvy k plnění a dalších listin založených ve spise. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního (dále jen o. s. ř.) řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů ve výši 2x 100 Kč režijního paušálu dle vyhlášky 177/1996 Sb., hotové výdaje byly žalobkyni přiznány dle výše uvedeného, celkem náklady řízení činí částku 600 Kč. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.