29 C 460/2021-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 075 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku a hradit ho žalobkyni. Tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum]. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. tak žalované vznikla povinnost hradit televizní poplatek v aktuální výši, tj. [dlužné období] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] v celkové výši 1 075 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z celkové dlužné částky v kapitalizované výši do dne podání žaloby. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku dle výše uvedeného, jak plyne zejména z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků na žalovanou. Přihláška byla podána v [měsíc a rok] [rok] a žalobkyně neviduje žádné ukončení přihlášení poplatníka televizních poplatků. S ohledem na tuto skutečnost soud vycházel z přihlášky žalované, když podle § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v zákoně do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Takový doklad však žalovaná ve věci nepředložila, proto soud vycházel z toho, že žalovaná je nadále poplatníkem televizního poplatku dle původní přihlášky. Podle § 3 tohoto zákona pak platí, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 5 odst. 1 tohoto zákona dále platí, že poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Dle § 6 tohoto zákona dále platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Soud tedy shledal žalobu jako plně důvodnou. Současně soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 116,12 Kč (dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. zejména z potvrzení České pošty a další listin založených ve spise. 3. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 100 Kč, tedy jeden úkon po 100 Kč (sepis žaloby, upomínka). 5. České televizi (žalobkyni) v řízení o vymáhání televizních poplatků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech za zastoupení advokátem. Činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Je pak žádoucí, aby si činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 nebo ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3705/14). Soud proto nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů zastoupení a přiznal pouze paušální náhradu nákladů jako nezastoupeného účastníka. 6. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.