29 C 491/2021-82 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení v žalobě uvedených částek jako dlužných plateb za čerpání úvěru dle smlouvy o kontokorentu k účtu včetně příslušenství v celkové dlužné výši 1 433,92 Kč s úrokem prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem [právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o úvěru na částku 5 000 Kč jako kontokorent k účtu, čerpáno průběžně. Žalovaná byla povinna čerpaný úvěr splatit dle smlouvy a dále nepřekročit výši sjednaného limitu kontokorentu. Žalovaná však následně čerpáním peněžních prostředků překročila dovolený úvěrový limit, předchůdce žalobkyně pak dluh z úvěru dne [datum] zesplatnila. K postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná částka 1 433,92 Kč se pak skládá z dlužné jistiny po splatnosti ve výši 1 207 Kč, smluvní pokuty ve výši 226,92 Kč, dlužného úroku 16,90 % ročně z jistiny úvěru ve výši 1 207 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky ve výši 1 207 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná však tuto dlužnou částku neuhradila, žalobkyně se ji tak domáhala v této věci. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání. Provedeným dokazováním soud prokázal, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, jak je výše uvedeno, a dále to, že úvěr dle žalobkyní předložených výpisů z účtu také čerpala, avšak v rozsahu uvedeném v žalobě neuhradila. Žalovaná se zavázala v úvěrové smlouvě k tomu, že čerpaný úvěr bude splacen max. do jednoho roku od jeho čerpání. Žalovaná však úvěrový limit přečerpala a ke dni [datum] byl úvěr předchůdcem žalobkyně zesplatněn. Předchůdce žalobkyně proto dopisem ze dne [anonymizováno] [číslo] na tuto skutečnost žalovanou upozornil a vyzval ji k úhradě dluhu. Žalobou uplatněná částka se pak skládá z jistiny po splatnosti ve výši 61 207 Kč, smluvní pokuty ve výši 226,92 Kč, dlužného úroku 16,90 % ročně z jistiny úvěru ve výši 1 207 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky ve výši 1 207 Kč od [datum] do zaplacení. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně byl tak shledán jako oprávněný a odpovídající připojeným listinným důkazům. Pohledávka byla právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni v této věci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek tak, jak je výše uvedeno. Z návrhu smlouvy plyne, že žalobkyně posoudila úvěru schopnost žalované. 4. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy. Soud ve věci vycházel z provedených důkazů, zejména z návrhu na uzavření smlouvy, smlouvy o úvěru, výpisů z účtu, výzvy k úhradě, všeobecných podmínek a dalších důkazů založených ve spise. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující obchodního zákoníku č. 351/2013 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. 5. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Pro prodlení vzniklé po 1. 1. 2014 soud vycházel z úroku z prodlení stanoveném v nař. vlády č. 351/2013 Sb. 9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 433,92 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. 11. Soud žalobci přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru) za první tři úkony právní služby, když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobce podobného typu se liší pouze základními údaji, nap. označením žalovaných, datem uzavření smlouvy, popisu splátek dluhu, zesplatnění a údaji aktuálního dluhu, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. 12. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.